Terezínská epopej přehled
Karel Hartmann
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/354357/bmid_terezinska-epopej-CVc-354357.jpeg
5
4
4
Autor sepsal svou epopej nikoli jako patetický příběh tohoto literárního žánru, ale jako veršovaný popis života v terezínském ghettu. Reportáž tvoří chvatně zapisované reflexe, jimiž si Hartmann pomáhal pochopit osudy obyvatel ghetta. Zároveň chtěl zanechat svědectví o životě, událostech a o těch, kteří se v předtuše své smrti „modlili za mír věčný, lidství a lásku“. Z jednoduchých veršů se skládají lehce ironické obrázky z ghetta přecházející v baladu, kterou její autor píše stále více s „úsměvem skrze slzy“. Se svou zvětšující se nostalgií a s ohledy k předpokládaným čtenářům zanechává své poznání těm, o nichž věřil, že mu budou chtít porozumět. Vychází v edici Paměť... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Terezínská epopej. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (4)
Jako by s odstupem pozorovatele podávané svědectví o životě v ghettu. Zcela originální svým veršovaným pojetím, jehož zdánlivá lehkost s mírnou ironií svědčí o autorově pozitivním naladění a jeho naději na lepší budoucnost. O to drsnější pohled na tehdejší realitu přináší připojený dopis Jiřího z pochodu smrti.
Nějak mi docházejí slova a proto si pár myšlenek musím vypůjčit z recenzí, které jsem prostudoval před samotným osobním čtením. S „úsměvem skrze slzy“- velice za srdíčko beroucí zveršovaný popis života v ghettu. Každopádně člověka znovu a znovu mrazí, jak se mohlo stát, že se člověk k člověku takhle mohl chovat.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Terezínská epopej v seznamech
| v Přečtených | 4x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 1x |
| v Chystám se číst | 8x |
| v Chci si koupit | 2x |
| v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Terezín (město a pevnost) Mezinárodní červený kříž
Terezínská epopej
Totálně vyčerpávající čtení, kdy mi i u komentáře docházejí slova - a po komentáři od milamarus by všechno , co teď napíši znělo lacině.
Jediné co mi přijde snad až morbidní je to, že vše co nyní, v naší době, čteme- o té naději lidí zavřených v terezínském ghetu o chytání se každičké naděje , byť jen v náznaku na dobrý konec - a my už nyní víme, že to bylo beznadějné... hrůza z toho obchází duši, když si uvědomíme, že lidé byli schopni existovat a žít- dokonce se i smát, milovat a snad i rodit děti v těchto nelidských podmínkách.