Takmer zabudnuté recepty přehled

Knihu jsem dostala jako vánoční dárek a na první pohled jsem z ní byla nadšená. Musím vyzdvihnout grafické zpracování a fakt, že je rejstřík na začátku. Orientace v knize je díky tomu hračka.

Dnes jsem se ale dala do pečení prvního receptu - srnčího hřbetu a musím říct, že jsem trochu zklamaná. Korektor knihy by si zasloužil pohlavek. Ve výčtu ingrediencí některé položky chybí (vejce), a proto jsem musela odhadovat, kolik jich tam dát, kdyz se o nich postup na vypracování těsta začal zmiňovat. V postupu naopak chyběla informace o tom, kdy jednu z ingrediencí přidat... No jsem zvědavá, jak to dopadne :-)

Doufám, ze u ostatních receptů tyhle překlady nebudou.

22.06.2022

Mám první položku do svého seznamu vánočních přání. Tuto kuchařku bych chtěla vlastnit. Na měsíc jsem si v knihovně pujcila eknihu. Líbí se mi výběr receptů, dobre popsané postupy i krásná fotodokumentace. Z knížky sálají staré časy.
To mám rada.
Poprvé jsem zkusila “olíž prst”, u nás hned přejmenovány na “prstolíz” a všem moc chutnal.
Kdybych musela knize něco vytknout, tak by to byly kremrole a kremeš z kupovaneho listoveho těsta.

Autorka popisuje svou starou opotřebovanou kuchařku s velkým množstvím receptu po umastenych listeccich, kterou měla potřebu utridit a tak vznikla tato kniha.



Taky takovou mám. Je ručně psaná úhledným kudrlinkovym písmem, kterým u nás v rodině psala pouze moje kmotrenka.
Jak mi hned od dětství vysvětlili, kmotrenka je taková “nadteta”, která mě nesla ke křtu a tam slíbila, ze kdybych přišla o rodiče, tak mě vychová. To naplnovalo mou děťskou duši obrovskou životní jistotou, protože u sve kmotrenky bych se měla moc dobre. Jednou, když jsme se sestrou zlobily a mamka nas potrestala, tak jsme si sbalily dětské kufříky, ze proste jdeme bydlet k ní. Doma už nebudeme.
Bohužel/naštěstí jsme v té době neznaly cestu.
Vždycky u ní v kuchyni vonělo cukroví, dorty, trubičky nebo věnečky, které pekla do širého okolí.
Od malička jsme jí obě mohly pomáhat. Jen olizovat jsme nesměly, pokud to bylo pro cizí lidi.
Sestra si jednou vyvztekala, ze bude presyvat cukr. Když měla v mise víc než 2 kila, tak všechno vysypala v kuchyni na podlahu. Tehdy ji kmotrenka trosku plácla po zadku. Poprvé a naposledy. Pak si to až do smrti chudák vycitala.
Tato prostá paní v květované zastere, měla velkou úctu k životu a všemu co k němu patří.
Vždy měla čas nas laskavě vyslechnout. Nikdy nic nekritizovala a nikoho nepomlouvala. Vážila si dospělých, nás dětí, zvířat, rostlin, věcí, vzpomínek …
Když jsme obalovali řízky, tak ze všeho co zbylo se musel usmazit poslední rizek a přinést německému ovcakovi Maurině, aby jí nebylo líto, ze my máme a ona ne.

Tolikrát si vybavim ten milý obličej, když něco peču.
Ať už čerpám inspiraci z jejích starých receptu nebo z internetu. Co by mi asi poradila? Určitě by mě pochválila! Jak by muj výtvor pozorně ochutnavala..

Musí existovat nebe.
Ona v nej věřila. Má v něm radost, ze její červená ručně psaná kuchařka je tou mou nejoblíbenější.