Tak vravel Zarathustra přehled

dnes

„… rozrazte, rozrazte mi staré desky!“

Existuje jeden obraz na ktorom sú dve ťavy. Jedna v noci, druhá ráno. Tá prvá je priviazaná, tá druhá nie, ale aj tak poslušne stojí a čaká. Fígeľ spočíva v tom, že je to jedna a tá istá ťava, ktorá sa počas noci zmierila so svojím osudom a prestala bojovať. Nech si už o Nietzscheho filozofii a vplyve myslíme čokoľvek, je ťažké neobdivovať jeho odvahu a cieľavedomosť. Napriek tomu, že ho sužovali zdravotné problémy, musel opustiť miesto učiteľa, viedol izolovaný, chudobný, celibátny život, priateľov by mohol zrátať na prstoch jednej ruky a jeho dielo bolo takmer úplne ignorované, v tichosti vytrval.
Málokto sa s problémom nihilizmu popasoval tak čestne ako on. Žil presne to, čo hlásal a v tomto zmysle svojho nadčloveka dosiahol.
Nomen omen dnešnej doby je jeho: „Všetci ľudia prežívajú príliš veľa a myslia príliš málo. Trpia zároveň extrémnym hladom a kolikou, a preto sú stále chudší a chudší, bez ohľadu na to, koľko jedia.“
Posledná, štvrtá časť knihy ma však trochu minula. Bola až príliš alegorická a figuratívna. Vidno, že pôvodne nebola určená verejnosti, ale iba Nietzscheho priateľom a k prvým trom častiam ju pripojili až dodatočne po autorovej smrti.
Prečítala som si knihu, vysvetlivky úžasného prekladateľa a vypočula audioknihu (je v skrátenej verzii, aj keď vám budú tvrdiť opak…). Minula som tony lepiacich papierikov na poznámky. Hádala som sa s autorom, sama so sebou a so všetkými, kto nad týmto diamantom pokrytecky mávli rukou. A teraz si idem dať repete. Za púhych 99 českých korún som dostala cennejšiu literatúru, ako sú moje zväzky viazané v koži. Čestné miesto bude mať na poličke pri Kierkegaardovi, majú sa o čom rozprávať.

24.05.2024

„ Mluvíme-li o hodnotách, mluvíme v inspiraci, v optice života: život sám nutí nás, abychom stanovovali hodnoty; život sám hodnotí námi, když stanovíme hodnoty…“ (Soumrak model)

Zarathustru jsem četla už dávno, v době studia na FF, a tak teď, když se mi náhodně dostal znovu do rukou, jsem si jeho příběh prošla ještě jednou, už ale ne, jako student FF, ale prostý čtenář, kterého zajímá starý příběh o jednom moudrém Peršanovi …
--- A on se obrátil ke svému srdci a pravil mu: „nechápou mne, nejsem ústy pro tyto uši.“
Zarathustra totiž mluví výhradně v obrazech a podobenstvích, a tak se mi nakonec má předchozí četba přeci jen i teď dost hodila – není to vůbec lehké čtení – Zarathustra má jediný cíl – svým vyprávěním přesvědčit člověka (přesvědčit lidi), aby zapřemýšleli nad hodnotami, které utváří jejich životy – aby je přehodnotili – a pak skrze smrt Boha apeluje na zánik těch „přebytečných“ – slepého stáda …
Je fakt, že jeho nihilismus v důsledku znamená úplný rozklad morálky – a tak, podívat se na dnešní svět Nietzscheho optikou není pak zrovna příjemné zjištění … křesťanskou morálkou, zdá se, se dnes už řídí málokdo – spíš se většina, z těch, co se k ní hlásí, jen tváří, že se jí řídí, ale ve svém nitru? … nechci říkat, že nihilismus dnes vládne naším západním světem, protože si to nemyslím, ale své místo v něm má, takové, že bychom nad ním měli znovu a znovu přemýšlet a zvažovat jeho důsledky – náš západní svět tak přichází spolu se zrušením toho pouta s vírou v nadřazenou instanci (viděno optikou současného stavu světa) mj. o své morální chápání světa a v důsledku toho i o svůj životní postoj (myšlenku svobodného a ničím neomezovaného života) – zapomínáme totiž, že se pojí (a to pouto je nerozpojitelné) se zodpovědností těch, kdo si takový způsob života zvolili – no, jak říkám, náš morální způsob chápání světa dostává dost na frak …

Možná je na čase začít s přehodnocováním (a to bylo především Zarathustrovo úsilí) všech dosavadních hodnot lidské existence, celé společnosti a tím i její morálky. – Zarathusta možná vyzývá hlavně k tomu, abysme, my lidé, začali „bez pomoci a záchrany od Boha“ sami svou vlastní zodpovědnost brát vážně …

A jenom malinko z té filozofie, která mi, jako vzpomínka, prolétla při čtení hlavou, třeba na Spinozu, který mezi prvními rušil ten transcendentní vztah mezi Bohem a člověkem, nebo na Kanta, který říkal, že je v podstatě nemožné, abychom se mohli se svými kategoriemi rozumu jakkoli vztahovat k transcendentnímu světu …
… teda až na to, že pro Kanta jsou ideje nedosažitelné jen na půdě poznání, ale co se týče morálky, tam je člověk svým praktickým jednáním stále uskutečňuje (přiznávám, že Kant mi je o dost bližší) – Nietzsche totiž považuje svět idejí za dokonale vylhaný (po kupě ho drží jen víra – nelze vykázat ve zkušenosti něco, co vlastně vůbec neexistuje) – a v tom si s Nietzschem moc nerozumím :-) …