Větší než pouhý součet přehled

30.12.2023

Podobně jako u Bennetova příspěvku v sérii zaměřené na Titan a jeho posádku mě i jeho pojetí série Nové generace bavilo. Dovedl si umně poradit s navázáním na megalomanii předešlého dílu i na posádku kreténů v něm vystupující. Nové postavy nahrazující ty z předešlé knihy jsou o poznání sympatičtější, i když že by mi některá z nich vyloženě přirostla k srdci nebo se aspoň blížila kvalitám Picardovy původní posádky z Enterprise D, to taky říct nemůžu. Bennet má talent i pro navazování na druhy a dějové linky v seriálové Nové generaci předčasně opuštěné či nedokončené a přivádí je zpět do příběhu způsobem, který nepůsobí příliš na sílu našroubovaně. -------- Poznámka spíš na okraj - nevím, jestli je to už v originále, nicméně těhle knih navazujících na film Nemesis se mi již několikrát stalo, že anotace na zadní straně knihy byla zavádějící a příběh je pak o něčem trochu jiném, než tvrdí anotace. 8/10

12.02.2023

Koncept vesmírné bytosti je originální. Ale to je také všechno. Dokonce, i když jde o Borgy, je to nuda. Běžně ve světe Star Trek jsou Borgové fatálně poraženi, ale v další knize někdo přijde s originálním nápadem, jak je vrátit do hry a vymyslel zase další fatální zásah. V tomto případě autor recykluje jak způsob, jakým se Borgové objeví, tak (po několikáté) způsob, jakým je zneškodní. Nuda. Ale nejvíc mě irituje, že lidé z Hvězdné flotily v daleké budoucnosti mají charaktery, dialogy a zápletky jako z telenovely. Star Trek mě baví, protože zobrazuje progresivní hodnoty, etiku, komplexní společenská témata… Ale ne žárlivost, hloupé vtipy, zaměňovat diplomacii s vesmírnou bytostí přesahující dosavadní zkušenost za lži a manipulace, sic, a cimrmanovsky řečeno kachny, kachny, kachny. Teda děti. Kterými je kniha posedlá. A tak, zatímco v nynější době oceňujeme rodičovství dané adopcí, pěstounstvím, zvolenými rodinami pod. v budoucnu se chtějí biologicky reprodukovat i Borgové, tedy ex-Borgové. Ačkoli již vlastní biologické děti mají. Poselství knihy – kdo nemá (biologické) děti, jako by nebyl, je laciné. A když se autor snaží psychologicky propracovat postavy, tak to stejně vyjde jako povrchní psychologizování a psychoanalyzování. Vážně se ani v daleké budoucnosti nezbavíme prvoplánového Feuda? To už je zajímavější „andorianská čtyřka“ :P