Smrtelná neděle přehled
Jaroslav Putík
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/140653/bmid_smrtelna-nedele-PpJ-140653.png
4
30
30
Příběh ženy, která se pokusila o sebevraždu a lékaře, který v její minulosti i přítomnosti hledá důvody osamocení a zklamání. Jejich vztah přerůstá do vztahu milostného a jejich společné, detektivní pátrání v lidských a společenských vztazích, poznamenaných okupací, pováleč. událostmi a nakonec vyúsťuje do překvapivého závěru.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Smrtelná neděle. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (12)
Velice zajmavá knížka s trochu topornějším začátkem, ale s přibývajícími stránkami nabírá až detektivní spád. Jednotlivé kapitoly jsou proloženy (a to i doslova - kurzívou) jakýmisi krátkými příběhy, které s dějem knihy nijak nesouvisí, nicméně pozornému čtenáři jakési souvislosti neuniknou. Tyto kratičké příběhy jsou zajímavé samy o sobě a klidně by mohly fungovat i jako samostatné povídky.
Děj knihy je taky dost zajímavý - kybernetik v rámci svého vědeckého výzkumu dostane psychiatrický případ neúspěšné sebevražedkyně Lucie, která ho ale proti očekávání naprosto uchvátí a tento racionální člověk se najednou zmítá emocemi jako na horské dráze a tak rád by vše obsáhl logikou a řádem.
I přes uvedené výhrady mohu doporučit.
---
"...neboť co je umělec, nazíráno psychofyzicky - silná reakce na slabé podněty."
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„...neboť co je umělec, nazíráno psychofyzicky - silná reakce na slabé podněty.“
Kniha Smrtelná neděle v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 42x |
| ve Čtenářské výzvě | 18x |
| v Doporučených | 4x |
| v Knihotéce | 48x |
| v Chystám se číst | 29x |
| v Chci si koupit | 1x |
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) prvotina sebevražda psychiatrie kybernetika
Autorovy další knížky
| 1967 |  Smrtelná neděle |
| 1993 | Bílá žízeň |
| 1991 | Muž s břitvou |
| 1959 | Svědomí |
| 1996 |  Plyšový pes |
Skvělá kniha. Napsaná lehce, vtahuje čtenáře do sebe (skoro bych řekl vcucává ho), a čte se skoro jako detektivka. Hlavní hrdina se od přísně vědeckého zájmu o jeden psychiatrický případ propadá do vlastních osidel citů, zmatků, podezřívání, dedukcí, nadějí a zklamání, pátrá ve své minulosti i minulosti pacientky, jde při tom na dřeň základních otázek viny, trestu, odpuštění. Všechny postavy nějakým způsobem žily svoji minulost (zejm. období Protektorátu), nějak se musely chovat, nějak se z toho poučili nebo ne, naplno se v takových mezních situacích vždycky zobrazí pravé charaktery.
Kniha osciluje mezi vědou a uměním ve smyslu pohledu na svět (ten pohled kybernetiky mi trochu vadil a nudil), ale příběh i vnitřní pochody hrdiny vedou k poznání, jak je vše daleko složitější, než si věda myslí. Tuto dvojpólnost naznačují i skvělé ilustrace Václava Sivka, a nakonec i kapitolová intermezza, která jakoby z jiného světa vždy osvětlí nějaký iracionální, přesahující okamžik lidského života. Díky tomu je kniha vícevrstevnatá, bere nás s sebou k poznání sebe sama a složitosti života a proto si myslím, že je skvělá.
"Člověk není stroj", opakovala Hoflerová.
"Víme, jak se létá na Venuši, a má pro nás zůstat záhadou, proč pan Hanousek miluje slečnu Zázvorkovou?"
"Všechno nemusíme vědět."..."Musíme uchránit nějaké rezervace neznáma." (s. 261-262)