Slovegán přehled

24.02.2023

Kuchařka obsahuje spoustu zajímavých receptů, ale je zřejmé, že paní autorka buď nemyslí na začínající kuchaře, nebo často nedokáže formulovat jasné pokyny. Uvádím pár příkladů.
Recept na chléb (str. 39) udává, že do kvásku máme přidat 80 g žitné mouky a nechat odpočívat. Následně máme přidat zbytek mouky. Autorka však měla zřejmě na mysli přidat zbylých 200 g žitné a 150 g špaldové mouky.
V receptu na Nedělní řízek (str. 139) mi není jasná příprava seitanu a jak dlouho a kde těsto nechat odpočívat a to ani po několikanásobném přečtení. Těsto máme nejlépe připravovat den dopředu, ale v dalším odstavci naopak nechat odpočívat jen dvakrát krátce 10 minut.
Neustále musíte při vaření počítat a hledat v předchozích odstavcích, protože autorka velmi ráda používá formulaci "přidejte zbytek". Pokud nemáte odměřeno dopředu, čeká vás odečítací peklo a zpětné dohledávání kolik čeho a kam jste už přidali.
Autorka neuvádí, jestli jsou hmotnosti v uvařeném, nebo syrovém stavu. Tuto informaci bych ocenil mnohem více, než rady jak fotit jídlo podle zásad zlatého řezu. Fazolové kaše (str. 122) jsem místo uvedených čtyř porcí připravil porcí asi osm, jelikož přestože recept začíná namáčením syrových fazolí, mělo se zřejmě použít 500 g fazolí v uvařeném stavu (převodní poměr a odpovídající hmotnost v suchém stavu si má intuitivní čtenář zřejmě dohledat a dopočítat po vlastní ose). To samé v receptu na segedín (str. 98), kdy množství sójových kostek je zřejmě v uvařeném stavu, protože s uvedenými 200 g suchých kostek dostaneme místo segedínu něco, co bych se nebál označit pojmem "sojadín".
Jak narvat tolik náplně, kolik vznikne podle receptu na str. 132, do čtyř bílých paprik, pro mě zůstává záhadou stejně jako to, kolik jídla autorka spořádá, odpovídá-li podle ní uváděné množství čtyřem porcím.
V receptu na Halušky s bryndzou (str. 93) si při přípravě halušek můžeme pomoct haluškovačem a když si troufáme, tak i nožem. Jak halušky rychle vytvořit nožem se už ale nedozvíme, což je při absenci haluškovače celkem podstatný detail.
S množstvím soli, které autorka používá, je většina jídel přesolených.
Instrukce "přidejte sójovou omáčku" je asi tak stejně vypovídající, jako kdybych napsal "přidejte koření", protože sójových omáček jsou desítky a každá se používá na něco jiného (např. čínská světlá je velmi slaná, zatímco tmavá prakticky vůbec).

A v podobném duchu bych mohl psát ještě dlouho. Spolu s prvním dílem jsem dostal darem i díl druhý, který je zásobárnou další munice, protože je psaný stejným stylem. Je to škoda, když zajímavé recepty sráží špatný popis doplněný nepříjemnostmi při vaření podle nich. Přitom myslím, že odstranit tyto neduhy, nemůže být pro autorku nic těžkého. Stačilo by, kdyby své recepty nechala otestovat širší skupinou kuchařů včetně začátečníků.

Říkala jsem si, že jedna z nejznámějších veganských kuchařek nesmí v naší kuchyni chybět.

Upřímně, jsem trošičku zklamaná. Kniha je to určitě hezká, ale receptů v ní vlastně moc není, papír má příliš silnou gramáž atd. Takže mám dojem, že člověk platí spíš za zpracování než za obsah.

Možná je to tím, že veganských kuchařek už máme hodně. Nebo tím, že známe web Surové Dcérky, takže nás sama kniha až tolik neohromila. Koupi knihy tak beru spíš jako poplatek za to, že používáme web, ale příliš často se do ní nedívám.

Pro někoho, kdo s vařením začíná, to může být fajne. Ale jsou levnější kuchařky.