Síla ticha přehled

01.03.2024

Dost možná budu jediná s kritikou, ale takový je život. Kardinála Saraha znám z vícero přednášek, které dává pravidelně sice mimo ČR, ale mohla jsem si je poslechnout. Dále sleduji jeho působení ve Vatikánu a registruji jak jeho tridentské liturgické tendence (nesouhlasím), tak i jeho kritiku papeže Františka (na což jsem obzvlášť alergická). A v neposlední řadě jsem si přečetla (celou!) tuto vychvalovanou knihu. No tak toto opravdu ne, to mi vyloženě vadí, protože obsah této knihy je prostě nehorázný kýč a kýčem se v estetice myslí něco, co se sice tváří jako umění, ale uměním není. Tak toto přesně je tato kniha. Ona se ale jen tváří velmi hluboce, duchovně a zbožně... Autor se prsí, že celý půlrok strávil v kontemplativním klášteře (jaký výkon!) a nyní rozdává moudra, která nejsou vůbec aplikovatelná v praxi běžného života. Tak k čemu slouží? Mne se tak osobně dotýkala i ta ideologická řeč o "nebi v očích umírajícího mnicha"... Já jsem se deset let starala o umírající pacienty a myslím, že je to skutečně dotyk nebe a země, když člověk odchází do Otcova Domu...ale to se musíme učit vnímat za pochodu: v hluku, shonu, únavě, nemocech, zápachu, slzách... protože takový je život a Ježíš přišel do takového a ne jiného života. To není jako si to vybájil kardinál Sarah, že bude idylické ticho, budou bít zvony, paprsek slunce se dotkne líce a v očích se zaleskne tajemno... Kde a kdo žije takový život?? Mniši v klášterech právě vůbec ne - oni jsou ti největší praktici, ale žijí sjednocení s Kristem, a proto je jejich kontemplace tak autentická, tak pravdivá a tak mystická!!! Dokud toto nepochopíme, tak bude naše křesťanství stále jen ideologie odtržená od reality a kdo z nevěřících, když uvidí tento náš vybájený a nereálný svět, uvěří našemu svědectví? Věrohodní jsme, když v nás žije Pravda - Kristus, a ne když si vytváříme bublinu plnou kýče a snů..

30.05.2022

Kniha obsahuje mnoho rad, jak se snažit o získání vnitřního klidu, který je potřebný pro získání opravdových hodnot pro život. Poznáváme je ve ztišení před Bohem. Jen v klidu a tichu zaslechneme tichý hlas, který nenutí, ale nabízí hodnoty věčnosti.
- V knize se popisují zkušenosti kartuziánů, kteří žijí ve společenství a jejichž cílem je čas vyplněný modlitbou a prací v naprostém tichu.
Z některých myšlenek:
- "Mlčení nevyhledáváme kvůli němu samému, ale kvůli prostoru, který poskytuje. Mlčení nám umožňuje lépe vnímat a lépe slyšet. Otvírá nám vnitřní prostor."
- "Důvěryplné mlčení a lehké povzdechnuti, které všechno vrací do Božích rukou je pravým nářkem, slzami v největší hloubce našeho utrpení, nejžalostnějším úpěním. ( viz. Žalm 37)"
- "Pokud budou na Zemi zamilovaní, v mlčení se budou snažit setkávat o samotě a při jejich schůzce bude mít místo ticho. Tak lze asi nejsnáze vysvětlit život, který si vybrali kartuziáni. Mlčeni v samotě v kartouze nabývají smyslu touto velkou touhou po důvěrném vztahu s Bohem. Pro syny svatého Bruna jsou samota a ticho dokonalým místem rozhovoru od srdce k srdci."
- "Hovoříme o tichu: není snad právě hluboký pokoj duše, která ví, že je milována víc, než představy v nejbláhovějších snech; není nezničitelný klid, který v ní přebývá, oním vnitřním tichem? Tichem živoucím, výmluvným, zaníceným. Rozechvělým očekáváním v naději na den velkého shledání tváří v tvář."