Šepot včel přehled

24.04.2024

Román z doby mexické revoluce prostoupený závojem magického realismu přináší pozoruhodný příběh Francisca a Beatriz Moralesových, statkářské rodiny v časech pozemkové reformy. Pozoruhodný nejenom silou jejich osobností a ducha, ale i díky za zvláštních okolností nalezenému, znetvořenému chlapci, jehož celé tělíčko pokrývají včely a chrání ho před mrazem. A nejen před mrazem... Velmi dobře zvolený základ pro román přibližující čtenáři jednu část mexické historie zatížené nejenom válkou, ale třeba španělskou chřipkou.

Obsahu z mého pohledu však škodí zvolená forma a styl. Charaktery postav jsou jednoznačné a popisy všeho (osob i jejich konání) pak úmorné. Čtenáři je nesčetněkrát různými příměry vysvětlován každý jeden jednoduchý jev a při četbě popisu čehokoliv je zahlcován nekončící kaskádou osobitých dramatických výrazů. „Jak se šepot snažil provrtat si průchod k jeho sluchu, Simonopio znovu porozuměl jazyku, který musel dočasně zapomenout, aby dal odpočinout éteru své mysli, rébusu svého srdce, tekutině svých kostí, semeni svých očí, srdci svého sluchu, filtru svého čichu, pergamenu své kůže.“ Jako by se autorka nemohla rozhodnout, který příměr použít. Nebo se nepochlubit, jak rozsáhlou má svou imaginaci a slovní zásobu.

Autorka nadto sklouzává do patosu, který tento jinak silný příběh sráží do hlubin zmíněného verbálního exhibicionismu. Málem jsem v mnoha momentech knihu nedočetla, jak mě iritoval autorčin styl, stejně jako zarputilá snaha vyjevit podstatu třeba i jen namazaného chleba (potřeba jíst, potřeba péče o rodinu, role pečující matky, význam pro dobře živené děti atd atd... to pouze k chlebu). Nikoliv, toto téma v knize nenajdete, ale spoustu, spoustu jiných tímto způsobem uchopených. I závěr byl tak rozvleklý, že samotná idea konce knihy i života rozbředla. Knihu jsem dočetla jenom díky silnému příběhu, zejména pak díky postavě Simonopia.