Sbohem, pane profesore přehled

Sbohem, pane profesore https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/61320/bmid_sbohem-pane-profesore-hp8-61320.jpg 4 48 48

Krátký román (nikoli však novela) poutá pozornost už několika generací. Autor jej napsal během jednoho mlhavého londýnského listopadového týdne roku 1933 a prvně jeji publikoval téhož roku ve vánočním čísle časopisu British Weekly. Odtud ho převzala americká revue Atlantic Monthly (duben 1934), která se také postarala o neobyčejně úspěšné knižní vydání, brzy poté následované vydáním v Anglii. Barvité a dojímavé děje této knížky spočívají na dvou základních pilířích: Především je to postava titulního hrdiny, středoškolského učitele, jehož pohnuté životní osudy sledujeme od sedmdesátých let devatenáctého století až do doby po první světové válce. A za druhé v podstatě vždy stejné, ale zároveň poznenáhlu se měnící prostředí menší provinční internátní střední školy, tolik se lišící od střední školy u nás i všude jinde vně Británie. Stárnoucí dorborsrdečný, svědomitý, vtipný a navýsost charakterní pedagog na jedné straně, pokaždé se obnovující mládí na straně druhé. Z této konfrontace vznikají situace a zápletky, které můžeme plným právem prohlásit za nesmrtelné.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Melantrich
Originální název:

Goodbye, Mr. Chips , 1971


více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Sbohem, pane profesore. Přihlašte se a napište ho.


Komentáře (13)

andrii24
09.02.2024 4 z 5

Etablovaný před tabulí stál. O pannu Thálii za oponou, která je tu pro každý divácký sál. Klasa v emoci, když se mění jeho vlas(t). Látka na téma, která trému nemívá: "Láska, hrdě zpěvná, pevná v nás."

Pebra
29.06.2022 4 z 5

Je to takové tradiční, anglicky humorné, čili suché. Pobavilo mě zejména to, jak kritizuje otce i dědu jistého studenta, o všech tvrdí, jací jsou tupci a sklízí za to salvy smíchu - i od kritizovaného chlapce. Je vidět, že od té doby uplynulo sto let. Ale je to dojemné, ne že ne.


JulianaH.
02.06.2021 4 z 5

„Byla vychovatelkou, toho času bez místa, a měla našetřeno něco peněz. Četla a obdivovala Ibsena; zastávala názor, že by i děvčata měla mít přístup na university; dokonce se domnívala, že by se jim mělo dostat volebního práva. Radikalisticky smýšlela i v politice, kde se klonila k názorům lidí typu Bernarda Shawa a Williama Morrise.“

„Sbohem, pane profesore“ se skládá z portrétů (nebo spíš jen skic) lidí a dějů z let 1870-1933. Či přesněji řečeno těch dějů a lidí, kteří se protnuli s životní drahou profesora Chipinga („Chipse“), učitele klasických jazyků na internátní škole v Brookfieldu.

Škoda, že ač tahle knížečka nese označení román, má jenom pár stránek. Vím, že původně byla určena k publikování v časopisu, ale pro knižní vydání ji snad James Hilton mohl trochu rozšířit. Takhle jsem měla dojem, že čtu obsáhlý nekrolog – což nemyslím zle, nekrology jsou bohulibý žánr. Poutají pozornost právě proto, že řada z nás pokládá lidský život za cosi zásadního, co má být vyprávěno. A právě v tom spočívá i melancholické kouzlo „Pana profesora“, který během svých posledních let tu a tam vytáhne nějakou krátkou nitku vzpomínky a rozvine ji před čtenářem: milovaná manželka, diamantová svatba královny Viktorie, stávky v 90. letech... nebo třeba hrdinův legendární vtip na téma „Lex Canduleia“.

Bohužel je většina z těch nitek až příliš krátká. Kromě toho psal Hilton v době (1933), kdy na některé historické události ještě stačilo udělat jen lehkou narážku (čtenář se případně poptal /pra/rodičů), kdežto dnes jsou už nesrozumitelné. Věřím také, že některé vtipy byly na sklonku 19. století vtipné – a že ještě vtipnější byly v angličtině (a v latině) –, ale z mého hlediska se jich většina stářím setřela. Ani Chipsovy „potrhlé kousky“ mi potrhlé nepřipadaly: vyslovit jméno padlého německého učitele, ač ve vále bojoval na opačné straně fronty, společně s jinými padlými osobami spjatými se školou beru jako naprosto přirozené. (Jasně, je to jedna z věcí, ve kterých se projevuje „plynutí morálního zeitgeistu“, jak říkává prof. Dawkins.) Takže „Sbohem“ pro mě není úsměvná kniha, opravdu ne.

všechny komentáře

Související novinky (0)

Zatím zde není žádná související novinka.


Citáty z knihy (0)

Zatím zde není žádný citát z knihy.


Kniha Sbohem, pane profesore v seznamech

v Přečtených60x
ve Čtenářské výzvě5x
v Doporučených3x
v Knihotéce49x
v Chystám se číst16x
v Chci si koupit3x
v dalších seznamech1x