S Bohem, pane profesore! přehled
James Hilton
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/211887/mid_s-bohem-pane-profesore-2Hn-211887.png
4
48
48
Mladý anglický učitel pan Chipping, plný nadšení, přišel učit do Brookfieldu v roce 1870. Byla to doba, kdy ještě existovala důstojnost a velkorysost ducha a zanícený nový učitel uplatnil tento postoj na svých neposedných studentech. Tento jemný a starostlivý muž s přezdívkou Mr. Chips pomáhal utvářet životy generace po generaci chlapců. Stal se v Brookfieldu legendou, stálou jako instituce sama. A smutné, ale vděčné tváře vyprávěly příběh, když nadešel čas, aby se studenti v Brookfieldu naposledy rozloučili s panem Chipsem. Neexistuje žádná další kniha, snad s výjimkou Dickensovy Vánoční koledy, která by měla na čtenářskou náklonnost úplně stejný vliv. James Hilton napsal Good-Bye, Mr. Chips v láskyplné vzpomínce na svého otce učitele a jako poctu jeho profesi. Za ta léta si vydobyla trvalé místo ve světové literatuře a přiměla nesčetné miliony lidí k úsměvu a dojetí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1936 , František BorovýOriginální název:
Good-bye, Mr. Chips , 1971
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize S Bohem, pane profesore!. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (13)
Je to takové tradiční, anglicky humorné, čili suché. Pobavilo mě zejména to, jak kritizuje otce i dědu jistého studenta, o všech tvrdí, jací jsou tupci a sklízí za to salvy smíchu - i od kritizovaného chlapce. Je vidět, že od té doby uplynulo sto let. Ale je to dojemné, ne že ne.
„Byla vychovatelkou, toho času bez místa, a měla našetřeno něco peněz. Četla a obdivovala Ibsena; zastávala názor, že by i děvčata měla mít přístup na university; dokonce se domnívala, že by se jim mělo dostat volebního práva. Radikalisticky smýšlela i v politice, kde se klonila k názorům lidí typu Bernarda Shawa a Williama Morrise.“
„Sbohem, pane profesore“ se skládá z portrétů (nebo spíš jen skic) lidí a dějů z let 1870-1933. Či přesněji řečeno těch dějů a lidí, kteří se protnuli s životní drahou profesora Chipinga („Chipse“), učitele klasických jazyků na internátní škole v Brookfieldu.
Škoda, že ač tahle knížečka nese označení román, má jenom pár stránek. Vím, že původně byla určena k publikování v časopisu, ale pro knižní vydání ji snad James Hilton mohl trochu rozšířit. Takhle jsem měla dojem, že čtu obsáhlý nekrolog – což nemyslím zle, nekrology jsou bohulibý žánr. Poutají pozornost právě proto, že řada z nás pokládá lidský život za cosi zásadního, co má být vyprávěno. A právě v tom spočívá i melancholické kouzlo „Pana profesora“, který během svých posledních let tu a tam vytáhne nějakou krátkou nitku vzpomínky a rozvine ji před čtenářem: milovaná manželka, diamantová svatba královny Viktorie, stávky v 90. letech... nebo třeba hrdinův legendární vtip na téma „Lex Canduleia“.
Bohužel je většina z těch nitek až příliš krátká. Kromě toho psal Hilton v době (1933), kdy na některé historické události ještě stačilo udělat jen lehkou narážku (čtenář se případně poptal /pra/rodičů), kdežto dnes jsou už nesrozumitelné. Věřím také, že některé vtipy byly na sklonku 19. století vtipné – a že ještě vtipnější byly v angličtině (a v latině) –, ale z mého hlediska se jich většina stářím setřela. Ani Chipsovy „potrhlé kousky“ mi potrhlé nepřipadaly: vyslovit jméno padlého německého učitele, ač ve vále bojoval na opačné straně fronty, společně s jinými padlými osobami spjatými se školou beru jako naprosto přirozené. (Jasně, je to jedna z věcí, ve kterých se projevuje „plynutí morálního zeitgeistu“, jak říkává prof. Dawkins.) Takže „Sbohem“ pro mě není úsměvná kniha, opravdu ne.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha S Bohem, pane profesore! v seznamech
| v Přečtených | 60x |
| ve Čtenářské výzvě | 5x |
| v Doporučených | 3x |
| v Knihotéce | 49x |
| v Chystám se číst | 16x |
| v Chci si koupit | 3x |
| v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2004 |  Ztracený obzor |
| 1992 | Sbohem, pane profesore |
| 1992 |  Byla to vražda? |
| 1947 | V zajetí minulosti |
| 1948 | Díky, pane profesore |
Etablovaný před tabulí stál. O pannu Thálii za oponou, která je tu pro každý divácký sál. Klasa v emoci, když se mění jeho vlas(t). Látka na téma, která trému nemívá: "Láska, hrdě zpěvná, pevná v nás."