Příběhy Sindibádovy přehled

17.08.2023

Poměrně vzácný, málo známý výbor povídek kdysi velmi slavného maďarského autora z dob monarchie. Jeho život byl ostatně skoro stejně dramatický, jako polozapomenuté dílo, znovuobjevené v roce 1940 Šándorem Maraiem, který publikoval s velikým úspěchem román "Sindibád se vrací domů", beletristicky popisující poslední údobí spisovatelova života. A stal se malý zázrak, neboť Krúdyho znova začali číst a vydávat...
Povídky ve výboru (jedná se opravdu jen o skromný zlomek ohromného korpusu, vždyť Krúdy jich napsal doslova stovky) jsou většinou krátké, v podstatě lyrické imprese, vzájemně propojené jen postavou "Sindibáda" - zvolna stárnoucího dekadentního milovníka žen, bezcílně putujícího však nikoli po mořích, nýbrž po soumračných městech staré Rakousko-uherské říše a zažívajícího znova a znova krátké milostné epizody.
Povídky jsou psychologicky vytříbené, jemně vybroušené klenoty, s citlivým zachycením filigránských detailů dávno zemřelého životního stylu, které dávají procítit život velice specifické vrstvy maďarské gentry a drobné buržoasie.

Jako když otevřete dveře do jiného světa... světa kočárů a parních vlaků, těžkých závěsů, zdobných secesních fresek, květin, vůně lilií, vytříbeného chování, šepotu i dívčího smíchu, tichého šustění zažloutlých fotografií, se stoly, jejichž zásuvky jsou plny hedvábnými stužkami převázaných milostných dopisů psaných kaligrafickým rukopisem, vonící liliemi... a sexem. Sindibádovy lásky tam někde stále marně čekají na návrat svého milence. Leč vítr se opět opřel do plachet korábu a Sindibád opět vyplouvá na své nekonečné putování. Tentokrát již asi definitivně do zapomění...

Dodejme, že s nesmírným estetickým citem zdánlivě nezfilmovatelné téma adaptoval pro stříbrné plátno v roce 1971 Zoltán Huszárik. Hlavní roli si tehdy zahrál tehdy již slavný, předčasně za tragických okolností zemřelý maďarský herec Zoltán Latinovits.