Příběh: Kniha bílá přehled

06.03.2021

O této knize jsem dlouho uvažoval, a tak jsem požádal autorku, jestli by mi neposlala tuto knihu. Autorka souhlasila a já ji děkuji za poslání knihy včetně věnování. Autorka je velkou čtenářkou od svého mládí, má ráda přírodu a také práci na zahradě. Co mne na této knize lákalo? Jednak to, že se jedná o českou autorku, která napsala první knihu a také, že se jedná o autobiografii. To byly pro mě hodně lákavé motivy, abych se pustil do čtení této knihy. Knihu jsem přečetl poměrně rychle, i když je docela obsáhlá. :)

Jedná se o román s autobiografickými prvky, ve kterém autorka líčí její dětství, dospívání, vztahy mezi muži, které během jejího života prošly, mateřství a péči o rodinu. Autorka se narodila v sedmdesátých letech minulého století a děti, které se narodily v tomto časovém období, se často označují jako generace Husákových dětí, poněvadž v těchto letech se narodilo nejvíce dětí v Československu.

Na počátku knihy se seznamujeme s autorčinou babičkou a dědečkem z matčiny i otcovy strany, se svou sestřenicí, se kterou si ráda hraje a postupně román přechází do období dospívání a dospělosti, které tvoří převážnou část románu.

Myslím si, že autorka vložila do knihy hodně času a energie, její zpovědi působí na mě upřímně, a ačkoliv bych v některých situacích jednal jinak než ona, tak přesto autorka se nám svěřuje s tímto příběhem, nic na sobě nepřikrášluje a nedělá se lepším člověkem. Sděluje nám svůj životní příběh a my čtenáři jej musíme brát takový, jak jej autorka prožila ve skutečnosti. Musím se přiznat, že v některých okamžicích mi bylo autorky líto a bouřila se ve mně krev, protože některé věci nedokážu pochopit a je smutné, čím si musí některé ženy projít.

Původně jsem si myslel, že se jedná o dětskou knihu podle přebalu knihy. Přebal knihy je pěkný včetně ilustrací, které se nacházejí v knize. Na přebalu mi však chybí anotace knihy a více informací o autorce v jejím medailonku. Anotaci lze pochopitelně nalézt na internetu, ale přesto mohla být také uvedena na přebalu. Přebal knihy je na dotek příjemný. Všiml jsem si, že autorka v některých větách používá příliš hodně interpunkčních znamének (vykřičníky, otazníky), což má určitě svoje opodstatnění, ale z mého pohledu bych tato interpunkční znaménka snížil. Rovněž své děti neoslovuje křestními jmény, což může být záměrem autorky. Z určitého úhlu pohledu to chápu, když jsem o tom přemýšlel, ale s křestními jmény by vyprávění působilo rozhodně lépe. V knize jsem nenalezl téměř žádné překlepy (jen pár překlepů, ale bylo to jako zrnko prachu), takže text byl pečlivě zkontrolován, což oceňuji.

Podle mého pohledu autorka udělala v životě několik přešlapů, ale dokázala si vzít poučení a hodně se mi v knize líbila tato věta: „Každý má život ve svých rukou, stačí chtít a snažit se – a já tomu věřím. Tohle je jeden z důvodů, proč knihy miluju. Protože číst knihu, která mě baví, je jako naslouchat příteli.“ Pokud člověk není v životě spokojený, tak se často stává, že nevidí příčinu neúspěchu u sebe osobně, ale vymlouvá se na jiné okolnosti a schvaluje vinu na jiné faktory, které to všechno zapříčinily. Líbil se mi autorčin postoj k tomu, abychom se nezabývali tím, co si o nás lidé povídají a co si o nás myslí, ale měli bychom především zůstat sami sebou a neměli bychom se nechat nikým manipuloval. Můžeme si vyslechnout názory ostatních, ale měli bychom se vždy rozhodnout podle sebe, a pokud v životě uděláme nějaký kop, my za něj poneseme plnou odpovědnost, nikdo jiný. Líbilo se mi, že autorka se chtěla učit novým věcem a prošla řadou zaměstnání.

V románu je také zmínka o roce 1989 a o sametové revoluci a něco málo také o politice. Tyto části mne oslovily. Je to autorčina prvotina a myslím si, že kniha nebyla vůbec špatně napsaná. Samozřejmě by se daly některé věci vylepšit. Některé popisy jsou rozvláčnější, kniha není členěna do kapitol. Knihu hodnotím na 80 %.

O knize by se dalo hodně napsat. Kdo bude mít zájem, může se do knihy začíst a zhodnotit knihu sám. V některých situacích, které autorka prožila, se třeba některé čtenářky poznají nebo právě některými v současné době procházejí, takže si mohou udělat obrázek na danou situaci a zamyslet se nad svým životem, přehodnotit jej, udělat počáteční krok ke zlepšení svého života..

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Ať si mě klidně druzí soudí, nemám strach z cizích odsouzení. Naučila jsem se skládat účty jen sama sobě. To mi bohatě stačí. Přísnějšího soudce než vlastní svědomí stejně neznám…

Napadne mě – vždyť je to úplně jasné – co by spokojený člověk na netu dělal? Ztrácel čas řečičkami o ničem, místo toho, aby naplno žil?

V podstatě jde o to samé, o co jde v životě pořád – poznej sám sebe, svoje možnosti a taky hranice. Nauč se lidem říkat – ne. Odmítni, co není v tvých silách, bez výčitek svědomí. Když už je něčeho moc, neboj se ozvat. Dobře si rozmysli, co komu slíbíš. Nebude dodržení slova nad tvoje síly? Pokud ano, tak zkrátka neslibuj a nenabízej! Nemůžeš zachránit sám celý svět. Spolupracuj. Udržuj si odstup a nadhled. A počítej s tím, že tě kdykoliv může něco překvapit. Vždy hledej řešení. Schopnost zasmát se problémům je užitečná…