Piják palmového vína přehled
Amos Tutuola
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/185438/bmid_pijak-palmoveho-vina-185438.jpg
3
39
39
Próza nigerijského spisovatele píšícího africkou angličtinou čerpá z jorubské mytologie, evropských tradic i reality každodenního života moderní Afriky.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1998 , DauphinOriginální název:
The Palm-Wine Drinkard , 1952
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Piják palmového vína. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (10)
Knihu jsem si sehnala jen kvůli výzvě a vůbec, ale vůbec mě nebavila. Přiznám se že jsem ji nedočetla a nějak jsem vůbec nepochopila o čem to vlastně bylo. Takže vracím a rozhodně ji už nikdy nebudu shánět.
Nemít to jako čtenářskou výzvu (kniha afrického autora), vůbec bych to nedočetl. Dělá to na mě dojem, jako kdyby se někdo v padesátých letech rozhodl stůj co stůj sehnat pravého afrického spisovatele a sebral prvního gramotného člověka, který šel kolem. Zajímavé je to snad jen jazykovým stylem, věřím, že si to překladatelé museli opravdu užít. Jinak to vážně dějově vypadá jako sběr dětských historek. Prý je to africká klasika, pak ovšem s klasikou jiných světadílů vážně nesnese srovnání.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Piják palmového vína v seznamech
| v Přečtených | 45x |
| ve Čtenářské výzvě | 25x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 10x |
| v Chystám se číst | 30x |
| v Chci si koupit | 8x |
| v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
Afrika tradice domorodé kmeny rozhlasové zpracování Nigérie nigerijská literatura
Nějak nevím. Jde o jednu z těch knih, kdy silně cítím, že k tomu, abych jí pochopil a docenil, mi bolestně chybí něco, co autor "sál s mateřským mlékem". Takto zůstávám lehce v rozpacích.
Nejvíc z toho, že jsem skutečně moc nechápal a ani emocionálně se mi nepodařilo k ději přiblížit.
Na druhou stranu bylo zajímavé vidět, že i v africkém folklóru jsou motivy podobné i našim pohádkám (Rampelník, Otesánek, O kohoutkovi a slepičce...).
Kapitolou samu pro sebe je jazyk a forma knihy. Prvních zhruba 20 stránek jsem si říkal: "WTF. To jako vážně?" Ale postupem času mě ten zvláštní rytmus a repetitivní sekvence zhypnotizoval a já vážně přemýšlel o tom, že by možná bylo lepší knihu slyšet jako nějakou domorodou píseň.
Takže asi tak průměr.