Sbohem buď, lásko má přehled

01.10.2023

Sedím u počítače, nedělní odpoledne utíká jako závodní kůň po salámové pohrůžce, usrkávám z jablečného Jupíku, který jsem si pro větší efekt nalil do sklenky na whisku a přemýšlím, co o téhle knížce napsat.
Vlastně šlo o mou první originální „marlowovku“, nikoliv o napodobeninu od jiného spisovatele. Před četbou jsem, poučen popisem žánru, očekával detektiva v baloňáku s kloboukem, naraženým do čela, třídenním strništěm, dechem v dutině ústní dobře uleželého nápoje a tváří svou morfologií připomínající pole u Verdunu krátce po skončení Velké války, kterak klátí ženy i barové podvodníčky (každé jinak, samozřejmě), žehrá na život, pije, bloumá městem, a občas si jen tak z legrace zavyšteřuje, aby dámě z finančáku koncem měsíce ušetřil hovor ohledně prázdného políčka, nadepsaného „Příjmy“.

A to jsem také dostal. Phil Marlowe pije, vyšetřuje, žehrá a lumpy kosí nejen pěstmi a olovem, nýbrž také dobře načasovanými Molotovovými koktejly sarkasmu a nihilismu. Pravda, milování a vražedná zápletka jsou zde opomíjeny jako milostný život tasemnic, ale dle Chandlerovy biografie od Toma Hineyho autora zajímala vždy spíše atmosféra příběhu, než zápletka. A upřímně řečeno tady mi to fungovalo. Úžasný noir se zajímavými postavami, atmosférou a ještě lepšími popisy (kupříkladu popis nesmělého brouka v policejní kanceláři z hlavy nevyženu ani více jak měsíc po dočtení), formující asi nejzábavnější non-parodickou detektivku, jakou jsem doteď četl.

Při něčem takovém nemohu jít pod 5* a do zásobníku si nabíjím první „marlowovku“ – Hluboký spánek. Dobrou noc.

24.04.2023

Děj byl podle mě zdlouhavý a ani Philovy hlášky to nezachránily.