Péra a perutě přehled

16.05.2022

Stejně jako u předchozí knihy autorky (Levhartice) jsem měla malinko problém pobrat její přímočarost, s jakou vypráví. Až na konci jsem se dozvěděla, že je to její úplně první kniha a zpětně to leccos vysvětluje. Nicméně Fialka pro mě byla velkou neznámou, nezvládla jsem se s ní ztotožnit, jen jsem sledovala její osud a občas mne její myšlenkové pochody opravdu vyrazili dech. Nicméně nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, i když hlavní hrdinka mi byla věkově velmi blíž (oproti Mille z Levhartice), přesto se mi líbila méně. Autorka je velmi svérázná ve vyprávění, nemá problém vystihnout květnatě slovy sex i ejakulaci. Občas skáče sem a tam, odstavce lítají a prakticky nic se člověk nedozví, je tam hodně protichůdných myšlenek, ale to k tomu asi vše patří. Obraz komunistického Zahradního města mne však velmi potěšil, vyrůstal tam můj tatínek a já sama tam pár let bydlela. Stejně tak byla zajímavé číst to, jak to v zemi fungovalo, jak lidé přemýšleli a jak se cítili. Nejnepochopitelnější pro mě bylo, když se Fialka rozhodovala ohledně vycestování do Švédska a nakonec to zavrhla. Chtělo se mi křičet ať uteče, ať jde za svobodou a nechápala její argumenty, proč nemůže. Ale věřím, že to tak mohlo mít dost lidí, což my dnes nemůžeme pochopit. Byl to zajímavý zážitek, ale dám si na nějakou dobu od Ivy Pekárkové pauzu a někdy v budoucnu se snad pustím i do dalších knih.