Patnáct let v klášteře přehled
František Schacherl
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388293/bmid_patnact-let-v-klastere-Ixb-388293.jpg
4
2
2
Svědomím českých dějin (Lidový časopis dějepisný), Ročník V., číslo 3-10
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Patnáct let v klášteře. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (2)
Soubor přednášek, které autor napsal kvůli svému vystoupení z kláštera v Emauzích. Obhajoby a argumenty, kterými se snažil obhájit svůj tehdy pro veřejnost "skandální a naprosto pohoršující krok". Uvědomil si, že chce žít jako "antický člověk". Ten nežil "mlhavým vidinám záhrobního života. ... žil pro tento život, pro tento život, o kterém jediné určitě věděl, že existuje. V tomto životě chtěl býti šťasten a blažený, v tomto životě chtěl býti celým člověkem..."
Napadá mě tady srovnání s Drašarem Terezie Novákové. Ten na rozdíl od autora tohoto spisku zemřel v naprosté chudobě a opovržení. Nevymohl si možnost oficiálního sňatku. Nepodařilo se mu najít to štěstí, po kterém toužil.
Text popisuje důvody, proč do kláštera vstoupil, život v klášteře ("Celý život klášterní je jediným řetězem velkých maličkostí, sloužících ku výchově lidí nesamostatných. Účelem bylo zlomiti v člověku poslední zbytek hrdosti a sebevědomí, udělati z dospělého muže velké dítě. .... Velkých dětí potřebuje církev vůbec. ... Všechno to běhání, okuřování, uklánění se, není než zaměstnanou zahálkou, která se do dvacátého století nehodí. ..."). Naráží na víru v "zázraky", na rozpor učení církve a vědeckých znalostí ("Ve víře katolické nalézají se věci, jež činí rozumu potíže."), na nerovnosti v postavení jednotlivých obyvatel klášteru (bratři laici x vysvěcení kněží).
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Patnáct let v klášteře v seznamech
| v Přečtených | 1x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Knihotéce | 1x |
Patnáct let v klášteře
Přestože jsem aktivní praktikující katolík, dávám této knize velké plus. Autor zde postupně vysvětluje proč vstoupil do kláštera, popisuje zážitky z klášterního života a postupné pochybnosti, které ho nakonec přivedly k tomu, že z kláštera vystoupil a vystoupil i z římskokatolické církve. Kdesi jsem slyšel nebo četl, nevím zda přímo od prof. Tomáše Halíka nebo nějakého jeho komentátora, že je velká škoda, že v diskuzích věřící x nevěřící není vůči inteligentnímu věřícímu důstojný inteligentní nevěřící oponent. Že nevěřící vesměs jen opakují naučené fráze militantních ateistů. Takže zde v této knize skutečně takovéhoto oponenta římskokatolický věřící najde. I když po pravdě řečeno, z autora se nestal nevěřící ateista, ale od katolického náboženství vlastním přesvědčením dospěl ke Spinozově panteismu. Osobně si myslím, že kdyby František Schacherl mohl poznat myšlenky Druhého vatikánského koncilu (zemřel 18 let před jeho začátkem), tak by možná z kláštera odešel, ale z římskokatolické církve by asi nevystoupil.