Odpor přehled

03.04.2024

Při cestě k Temné věži jsem si po více než dvaceti letech opět přečetla tuto knihu, která pro mě v té době byla jednou z nejlepších, které jsem kdy četla. Vzpomínám si, že jsem jí četla o prázdninách na brigádě v infocentru a proklínala všechny, kteří mě vyrušovali od čtení :-). A skvělá je stále, ne skvělá.. Je úžasná, napínavá, krutá, pravdivá, upozorňující a varující.. Nechtěla bych podobnou věc zažít a přitom stačí tak málo aby se něco podobného mohlo stát.. Postavy zde jsou popsané jako nikde jinde. Moc mě bavila první část knihy, kde se seznamujeme s hlavními hrdiny, ale i s postavami, které třeba žádnou další roli nemají, ale i ti dostali prostor a dokreslují hrůzu epidemie. Ze scén, které na mě asi nejvíc zapůsobili bych vyzdvihla popis pohřbu Franina tatínka, Lloyda ve vězení, Popeláčovu cestu k Temnému muži a Nickova strádání.. Skvělá byla i postava sociologa Glena a jeho absolutně pravdivé postřehy týkající se lidské společnosti. Nicka a Toma musí mít rád snad každý, svatá dobroto, a Harold? Dobrý nebo zlý? Hlavně nešťastný a zatvrzelý.. Mohla bych pokračovat i s dalšími, ale je to zbytečné, všechny postavy budí emoce a i když jsou rozděleny na strany Dobra a Zla, tak jejich určení až tak jednoznačné není a postupem času se mění. Jednoduše řečeno - Svědectví je a bude vždy moje jednička mezi postapo romány.

04.03.2024

K této knize jsem se velmi dlouho odhodlával, zejména kvůli tomu, jaká je to bichle. Mohu jen konstatovat chybu a říct, že se jedná o parádní román od skvělého spisovatele. Moc pěkné líčení, jak by to mohlo vypadat, kdyby pandemie dosáhla zcela katastrofálních rozměrů.
Post apokalyptický svět je vylíčen zcela uvěřitelnélě a živě, stejně jako postavy, které jsou bohatě propracované, vrstevnaté a zcela uvěřitelné. Myslím, že skoro každý si v záplavě hlavních postav najde někoho, s kým se může ztotožnit.
Docela jsem přemýšlel, jestli dám 5* nebo jen 4. Bylo totiž i několik věcí, které bych knize vytknul. Zejména je příliš obsáhlá, zejména v první polovině. Ano, hodně scén nějakým způsobem určuje a vybrušuje různé postavy, které nás příběhem provázejí. Nicméně myslím, že je hodně scén i zcela zbytečných a tvoří jen vatu, bez které by příběh byl úplně stejně dobrý. (plus by se neničila vazba knihy, která i při velmi pečlivém zacházení při tomto počtu stránek neskutečně trpí). Druhá věc, která byla pro příběh velmi důležitá, ale mě moc nevyhovovala, byla mystická rovina sdílených snů, božího určení atd. Ne že by mi to vadilo nějak moc, ale věřím, že i bez těchto pomůcek by si King dokázal poradit. Na druhou stranu právě tato témata vnímám jako něco, co román definuje a posouvá směrem k žánrům, které bych od běžného post-apo nečekal.
Spousta lidí tvrdí, že King neumí dobré konce. Podle mě minimálně tady ukázal, že na tom tak špatně není. Myslím, že zakončení se celkem povedlo (i když si umím predstavit i to, že by kniha končila o 50 stran dříve a otevřeněji, což by se mi kupodivu líbilo asi ještě víc).
Musím se přiznat, že chvílemi se mi přístup RF zamlouval i více, než Svobodná Zóna. Tohle musím připsat Kingovi také jednoznačně k dobru, že i záporné postavy dokáže napsat tak, že s nimi čtenář soucítí, ba dokonce sympatizuje.
Oblíbené postavy, které mě bavily nejvíc : Harold, Nick, Popeláč, Glen
méně oblíbené postavy : Matka Abagail, Fran, Joe.