O věcech obecných čili zóon politikon přehled

18.05.2023

"Jednou jsem se přel s velkým básníkem o různých věcech tohoto slzavého údolí: I pláč dítěte, děl básník, patří k harmonii vesmíru. Pohněval jsem se; u čerta, slyším-li pláč dítěte, nebudu se starat o vesmír, nýbrž poběžím se podívat, zda se řvoucímu harantovi nic nestalo, nebo půjdu aspoň mu otřít nos."

V knižním vydání svých novinových textů o politice se Karel Čapek zabývá nejen úspěchy a neúspěchy první republiky, ale také obecnějšími otázkami: smyslem demokracie či noetikou (co je to pesimismus, relativismus, skepse?). Zamýšlí se, jak slavit 1. máj nebo 28. říjen, kritizuje megalomanii při stavbě reprezentačních budov čerstvého Československa, zkoumá vztah žen a politiky.
Souhrnně lze asi říci, že "buduje stát", ale se všemi výhradami k jeho nedostatečnosti, například v otázkách sociálních. Uvědomuje si, že změna ústavy neznamenala nutně změnu mentality; ve 20. letech se podle něj z Čechoslováků ještě nestali skuteční "lidovládci" namísto poddaných. Při vší kritičnosti ovšem republiku hájí proti komunismu, klerikalismu či pravicovému nacionalismu. Politický řád je podle něho třeba "předělat, ne porazit"; zlepšit, ne nečinně hanět.
Každá jeho myšlenka zaslouží úctu, ať už ji sdílíme, nebo ne, jakožto upřímný a hluboce humánní osobní názor. Politická opozice či mladší generace ho coby "státotvornou" osobnost často zahání ho defenzivy. Ale i když je spisovatel dotčen nebo zraněn, vždycky se svými protichůdci jedná laskavě; nehřímá apokalyptické floskule, mluví klidně a zhluboka, pokaždé maje co říci.
Zóon politikon není oslavným monumentem Československa, obsahuje autorovu vlastní kritiku i výhrady nedemokratických stran, s nimiž polemizuje. Lze ho tedy číst jako pramen o problémech mladého státu. Ještě větší cenu však má jako osobní konfese výjimečného člověka, briskního intelektuálně, umělecky i morálně. Jediné, co mě trochu mrzí, je, že vedle "Proč nejsem komunistou" nenapsal také "Proč nejsem fašistou", jelikož jeho (semi)fašistické postavy - Maršál, Prus, Kornel - v zásadě nejsou filosofickou kritikou, spíš odrážejí jeho snahu hledat na všem alespoň pár "dobrých stébel":

"Pochmurný je ovšem Buridanův osel, který mezi dvěma otýpkami sena hyne hladem, jelikož se nemůže rozhodnout, do které z nich se má pustit. Ale pochmurný je také normální čili ideový osel, který žere jen z otýpky vlevo v děsné víře, že otýpka vpravo je překonaná, buržoazní a zkrátka prohnilá, nebo naopak z otýpky vpravo, pln opovržení k otrávené, nenárodní a zhoubné otýpce levé. V této alternativě věřím, že nejzdravější je názor osla sice omezeného, ale věcného, který v obou otýpkách vidí jen seno a nechává si pokdy, aby si z té i oné strany vybíral nejlepší stébla."