O smrti přehled

21.11.2023

Na rovinu, je to zvláštní knížka a vlastně s ohledem na téma se není čemu divit. O smrti se tímto stylem nepíše často. Ve své morbidnosti je to však kniha nesmírně pozitivní. Je to vlastně apel na zbavení se strachu ze smrti, z umírání – historické souvislosti již byly v předchozích komentářích zmíněny. Text je celistvá úvaha o konci života a smrti. Je to poetický a krásný text. Nebudu se pouštět do vlastních úvah a protiúvah, autor však jednoznačně nabízí zajímavý pohled na konec, který čeká nás všechny. Je to však také text ezoterický a náboženský, poněkud nehodící se do dnešního přetechnizovaného světa. Přes počáteční rychlé úvahy o lhostejnosti vesmíru k jednomu lidskému životu, pomíjivosti či nepomíjivosti všeho, autor velmi svižně přejde do oblasti vybraných náboženství a v podstatě si zde vybírá směr, kterým argumentaci dále vede. Jak již bylo uvedeno, jeho úvahy směřují jednoznačně „východním“ směrem, k „východním“ představám o životě, smrti, nekonečném cyklu umírání a znovuzrození. K relevanci napsaného se vyjadřovat nebudu, je na každém čtenáři, co, a jestli vůbec něco, si odnese. Ve skutečnosti samozřejmě nikdo netuší, co se skrývá za branou smrti, pravděpodobně studená, černá nicota, dokonalá prázdnota. Autorovi úvahy jsou výrazně pozitivnější a uznávám, že nabízí jistou útěchu tváří v tvář neodvratnému konci. Není to pro každého, nicméně pro otevřenou mysl jde rozhodně o zajímavé čtení.

03.01.2023

Pozoruhodná knížečka, která je psaná vytříbeným stylem, současně velmi jasně a přístupně i pro filosofií nepolíbeného čtenáře.
Ne nadarmo byl Schopenhauer (vedle Luthera a Goetha) považován za jednoho z nejlepších německých stylistů. O obsahu samém již v komentářích leccos zaznělo, tudíž nebudu zbytečně "nosit dříví do lesa" - tím spíše, že knížka je vskutku útlá a potěšit se s ní nevezme mnoho času.

Každopádně tento spisek doporučuji každému, kdo se chce seznámit s myšlenkami tohoto klasického německého filosofa a současně se zamyslet nad posledními otázkami člověka. Může přitom porovnat, oč plytčí jsou různé moderní výklady vyvařované z buddhismu či hinduismu a reprodukované různými populárními "guruy".

Narozdíl od Nietzecheho (jež coby filosof "vůle" na Schopenhauera navazuje) nepíše Němec v úryvkovitých aforismech, je mnohem klasičtější, robustnější... a podle mého názoru i útěšnější.

Dodávám perličku: zmíněnou knížečku skutečně fasovali němečtí vojáci ve Světové válce. Na druhé straně fronty, mezi anglickým vojáky byla naprosto nejpopulárnější knihou "Pýcha a předsudek" Jane Austenové. (nevím, co četli Francouzi, leč soukromě tipuji "La Vie Parisienne" s lechtivými ilustracemi:)).

Domnívám se, že o různosti národních charakterů to vypovídá dost.