O botě, která si šlapala na jazyk přehled

06.02.2022

Nedalo mi to, a ze zvědavosti jsem si knihu přečetla (přečetli). Myslím, že pojem "alkoholismus", "rozvod" a "smrt" (viz níže uvedený komentář) je pojem naprosto vytržený z kontextu, asi něco, jako "brutalita" páchaná v Červené Karkulce, či Otesánkovi, nebo "šikana a psychické domácí násilí" páchané na Popelce,či Marušce z Dvanácti měsíčků. Některé slovní obraty a pojmy si tedy myslím, že jsou pro děti hůře pochopitelné (proto dávám o hvězdičku méně), ale na druhou stranu jsou určitě v blízkosti rodiče (a doufám, že dostatečně inteligentní), kteří neznámé vysvětlí, takže nejen, že si pohádky, básničky s dětmi jen tak obyčejně přečtou, ale mohou navíc i o lecčem komunikovat, je tu příležitost se něco naučit, děti poučit.... Pohádky jsou tu zkrátka "jiné", jsou neotřelé a některé i dost vtipné, prostě tu nevystupují princezny a víly, čarodějnice, čerti a draci, ale např. takový hrneček, pavoučci, krtci, semišová bota, vodovodní kohoutek...Za nás - kniha se líbila.

03.01.2022

No to byl zase jednou hnus. Opravdu strašné. Pan Žiška chtěl nejspíš napsat knihu pohádek, ve které by se vybil ze svojí frustrace. Vždyť ten svět kolem je tak hnusný, všichni jsou na něj zlí, tak ať to vidí i ty děti. A tak dostanete knihu o alkoholismu, rozvodu, smrti, investorech, parcelách a podobných volovinách, které vyloženě křičí: "Hele, jak chci být moderní a relevantní."
Jenže ona to ani není celá kniha pohádek. Autorovi totiž rychle došel dech a druhá půlka jsou básničky. Hodně pitomé básničky, kdy i moje pětiletá dcera vyvracela oči. Udělejte si prosím laskavost a obejděte tuto knihu obrovským obloukem.