Non Serviam: Oficiální historie Rotting Christ přehled

17.11.2021

Na kapelu Rotting Christ jsem narazila poprvé ještě na střední škole, kdy jsem propadla tvrdším odnožím metalové hudby.
Dříve než je jsem poslouchala jejich krajany Septicflesh a na poslech kapely, která si vybrala, že bude hrát pod jménem „Hnijící Kristus“ jsem se nějakou dobu osmělovala.
Nakonec jsem si řekla, že za zkoušku nic nedám. Myslím, že první song, který jsem od nich slyšela, byl buď z alba Aealo, nebo z alba Kata Ton Daimona Eaytoy. Byla jsem zcela fascinovaná exotickou rituální atmosférou jejich hudby, kterou jsem neznala.
Věděla jsem, že je musím vidět a slyšet naživo, což se mi splnilo. Netušila jsem, co ve mě toto živé vystoupení vyvolá za bouři emocí. Od prvního koncertu, kdy jsem měla možnost je spatřit, uplynulo již 6 let. Za tu dobu se kapela dostala na přední příčky mého metalového žebříčku a kdykoli nás přijedou poctit svou temnou dechberoucí show, nesmím chybět. Jejich koncerty jsou divoké, pro mě naprostý únik z reality. Nikdy mě nezklamali.

Vzhledem k tomu, že se již léta považuji za fanynku této obdivuhodné řecké party, nepřicházelo v úvahu, že bych tuto knihu, mapující celou historii kapely, nechala bez povšimnutí. Byla jsem na knihu velmi zvědavá, sled všelijakých událostí však způsobil, že jsem se k ní dostala až tři roky po vydání (dva roky po vydání v češtině).
Podstatnou část knihy jsem slupla za jediný den a nesmírně jsem si četbu užila. Nejspíš už kapelu nebudu schopná vnímat tak, jako dříve, ale nemyslím to v negativním slova smyslu. Cítím velký obdiv ke kapele, která funguje již déle než 30 let a přes četné pády a vzestupy to pánové ani jednou za své působení oficiálně nepověsili na hřebík (zásluhu na tom má hlavně „jádro kapely“ - Sakis Tolis).

Obdivuju jejich věrnost muzice a jejich touhu po svobodě, touhu dělat si vše po svém a kašlat na vše ostatní. Jen ti nejoddanější to dokážou dotáhnout tak daleko, že se ve své vlasti stanou prvním a vůdčím uskupením určitého hudebního žánru. Jak víme, první to má vždy nejtěžší.

Bylo mi ctí s Rotting Christ a bratry Tolisovými znovu zrychleně prožít 30 let jejich života, který věnovali (a v mnohém obětovali) své jedinečné kapele. Jsem moc ráda, že byla tato kniha napsána. Při čtení jednotlivých kapitol jsem vždy poslouchala album, o kterém daná kapitola pojednávala, abych se lépe dokázala naladit na atmosféru toho daného období.

Knihu doporučuji všem fanouškům těchto ďábelských Řeků, z jejichž jedinečné tvorby jde mráz po zádech.