Nádherné dobrodružství přehled

18.10.2020

Nejčastější myšlenkou, která mi u čtení Nádherného dobrodružství neustále lezla na mysl, bylo takový to vysmátý a nevěřícný "TO JE VŮL!" Ale takový to hezký "to je vůl". Takový to, který říkáte se smíchem, když přihlížíte skopičinám svýho nejlepšího kamaráda z mládí.
Halliburton byl strašný pako. O tom žádná. Protože vyrazit na maraton, nevzít si kapku vody a skončit tím, že se zlištím v nejbližší taverně, to dokáže jen pako. Ale to pako dovedlo mít nápady, který 95% dalších lidí ani nenapadnou a těch zbylejch 4,99 je odmávne jako neproveditelný a nesmyslný šílenosti. A pak zbývaj paka jako Halliburton, který se umí nadchnout, jít do toho po palici a pak o tom ještě dovedou poutavě napsat a přenést svý nadšení i na ostatní. A funguje to dodnes, jinak by se jeho knížky nečetly.
Halliburton dovedl v životě i v díle zkombinovat sny, touhu po ulítlých a šílených akcích, jakousi laskavost k lidstvu... a nekonečnou odvahu, která teda někdy až hraničila se šílenstvím (výstup na bouřící sopku mi teda už přišel jako hodně blbej a hodně šílenej nápad). Kdybych o autorovi už něco nevěděla a nevěděla, jak skončil, přemýšlela bych, zda mu to všecko mám věřit. Jestli to opravdu je takový bezstarostný pako, se kterým se prostě musíte smát radostí nad životem a jeho nápadama... nebo jestli je to z jeho strany jen obrovská póza. Ale když vím, že zemřel stejně tak, jak žil... tak mu to věřit musím. To póza nebyla, on takovej cvok fakt byl. :)
Takže čtyři hvězdy, poslední nevěřícný zakroucení hlavou a pozdrav někam tam do Hádu, Dickáčku. Vsadím se, že tam někde zkoušíš kutálet balvan se Sisyfem a píšeš reportáž, jak dlouho se to dá praktikovat. :))