Muž, žena a dieťa přehled
Erich Segal
Bob a Sheila Beckwithovci sa zoznámili ešte ako študenti a dnes žijú v šťastnom manželstve. Boba, profesora na Harvarde, obdivujú všetci kolegovia, Sheila pracuje vo veľkom vydavateľstve. Podmanivý obraz dokonalej rodiny dopĺňajú dcéry Jessika a Paula. Jedného dňa sa Bobovi ozve priateľ z Francúzska a oznámi mu, že žena, s ktorou mal Bob pred rokmi aférku, zomrela. Jeho syn, o ktorom dosiaľ netušil, že ho má, je zrazu sirota. Bob a Sheila sa rozhodnú vziať Jean-Claudea na leto k sebe, no jeho identita má ostať utajená.... celý text
Literatura světová Romány Rodina
Vydáno: 1993 , RemediumOriginální název:
Man, Woman and Child , 1980
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Muž, žena a dieťa. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (23)
Muž, žena a dítě .... to je základ rodiny ....
Ale život dokáže překvapit .... a poslat neočekávaný dar .... a záleží na vás, jak jej přijmete ....
Pro mne zajímavé a hodně emotivní čtení s mnoha sympatickými postavami ....
A já jim držela pěsti .... hlavně tomu malému chlapci, který se tak brzy musel orientovat a stanovit si cíl ....
A ta sonda do manželského života - tak překvapivě postaveného před důležité rozhodnutí .... pro mne vyzněla příznivě ....
Konec vidím jako otevřený ....krev není voda a základní kámen byl položen ....
Doporučím ....
Krásná knížka. Typický Segal. Miluju jeho styl, díky kterému ho ihned poznáte.
Doktoři ani Love Story to sice není, ale je to příběh ze života, o pravé a hluboké lásce a pochopení, ale i o lidských starostech a selhání. Konec mě trochu překvapil, ale vlastně i ne, tedy jestli mi rozumíte.
Těším se na další knihu od tohoto velikána americké literatury a doporučuji.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Muž, žena a dieťa v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 239x |
ve Čtenářské výzvě | 5x |
v Doporučených | 13x |
v Knihotéce | 120x |
v Chystám se číst | 36x |
v Chci si koupit | 4x |
Štítky knihy
nemanželské děti vyrovnání se se smrtí
Autorovy další knížky
2006 | Doktoři |
1993 | Love story |
1996 | Gentlemani z Harvardu |
1993 | Víra a láska |
1995 | Ceny |
Příběh je to prostý – šťastně zapomenutý krátký úlet s trvalými následky o jejichž existenci nemáš dlouho nejmenší tušení. A tak následuje šok! – který chce čas – pro všechny zúčastněné. Musíš pochopit situaci, přijmout ji a naučit se s ní žít.
Jednoduchá zápletka /na které stojí většina autorových příběhů/ se začne odvíjet v sentimentálně romantickém vyprávění o jedné manželské krizi /Segal je jednoznačně autorem sentimentálně romantických vztahových příběhů/ zatraceně dobře napsaném! Erich Segal je velmi dobrý vypravěč /však je taky mj. VŠ pedagog kreativního psaní/ každopádně není moc autorů tohoto žánru, které bych četla /není to můj preferovaný druh literatury/, ale od pana Segala jsem přečetla skoro vše, co napsal, jeho styl psaní se mi líbí, má dobře propracovanou psychologii postav (je vidět, že v tom je opravdu profík), a tak je to pro mě příjemně strávený čas, s každou jeho knihou – v relaxačně odpočinkovém módu (většinou je to dovolenková záležitost).
I když je to už hodně dávno, co jsem knížku četla, tak si rámcově dobře pamatuju nejen děj příběhu, ale hlavně pocit – emoce příběhu, protože to je právě to v čem je autor dobrý, jeho příběhy ve vás zanechají emoční stopu – vesměs jde o silný příběh. V diskuzi k autorovi jsem se dočetla, že je to autor sentimentálních kýčů, za mě bych souhlasila se slovem sentimentální (ano, jeho příběhy takové jsou a mě se právě to na nich líbí, proto je čtu), s kýčem bych ale už nesouhlasila – jeho příběhy za mě nesou svou známku kvality, jsou dobře promyšlené a zpracované – za mě jde o literaturu ve svém žánru na špičce kvality.
„… vypadala, jako by znovu uchopila kormidlo života … nemýlil se … byla nesmírně houževnatá. Když přijel, měla na sobě džíny a kaštanový rolák … na poličce stálo nejmíň půl tuctu knih. Byla mezi nimi biochemie a angličtina pro cizince … a červená knihovna.“
… a u téhle se vážně dobře relaxuje …
„Jako obvykle jsem vstávala za svítání.“, odpověděla s úsměvem. „Nemám zatím záclony, ale aspoň k něčemu je to dobré, protože mě probudilo sluníčko. Uvařila jsem si čaj a prošla jsem se až na Harvard Square. Je to nádherné místo – obchody věčně otevřené. Hráli tu nějací muzikanti a knihkupectví byla plná lidí.“
… no řekněte, není tohle krásně idylické ráno? Za mě jednoznačně!