Mulatka Gabriela přehled

06.04.2021

K naprosto dokonale vystiznemu komentari od Koka nize je nadbytecne dodavat cokoli. Snad jen neco osobnich dojmu a nalady. Cetla jsem totiz Mulatku Gabrielu poprve asi v patnacti, a to je uz dost dlouho. A od te doby je v mem srdci spolu s Nacibem, ktereho jsem litovala a pak byla stastna, jak to vsecko elegantne a dustojne vyresil. A spolu s celou prudkou a horkou vasnivou jihoamerickou atmosferou, kde zeny jsou zenami a muzi muzi, at uz v dobrem ci horsim smyslu tech slov. Roman s velkym R.

12.08.2020

kdysi jsem od Amada četl knihu Jubiabá a docela se mi líbila. A tak, když se mi naskytla tahle kniha, sáhl jsem po ní. A vůbec nelituji, tohle je místy až nepříjemný realismus, sonda do nitra a mysli člověka ve vleku vlastního intelektu i působícího okolí. Kniha o střetu opravdové lásky s vlastnickou formou tohoto pojmu a citu, o střetu odcházejících pořádků s těmi nastupujícími, střetu zastaralosti s moderností. Amado ve svém románu jednoho maloměsta, které se mění (má snahu se změnit) ve velkoměsto dokázal jednolitě a poutavě nastínit hned několik společenských témat a problémů. U knihy mě několikrát napadlo, že by si ji měli přečíst zastánci starých pořádků a tradic - tohle opravdu velebí a chtějí? Svět, kde je naprosto legální a normální zastřelit nevěrnou ženu i jejího milence, zatímco trestající manžel zahýbá kde může? Svět, kde osobní snaha a vůle prakticky vůbec nic neznamená? Svět, kde se pokrytectví mnohdy ani nesnaží zakrývat za jakousi falešnou oponou? Svět, kde jedinec neznamená nic, neboť je ve vleku "civilizace", né te skutečné ale té malované, předstírané? Na druhou stranu by se sami divili, jak byl tento svět multikulturní... Titulní Gabriela, ač je jen nepřímým průvodcem celého příběhu a na scénu přijde až někde ve čtvrtině, je naprosto skvěle propracovaná a vybudovaná postava. Už dlouho jsem se tak se žádnou vnitřně a myšlenkově nesžil. Knihu doprovází naprosto výstižný a trefně shrnující doslov (s ohledem na datum mého vydání bez nepříjemného ideologického zabarvení), který o románu vypoví hodně a funguje jako rozsáhlejší anotace. Pod něj bych se vklidu podepsal. Nejvýstižnější v něm zaznívá pravdivý fakt, že Amado v románu nevytvořil černobílé postavy, ale barvité, z jednoho ohledu pozitivní, ze druhého negativní. Mulatka Gabriela je na svou dobu sice lehce idealistický, ale přesto (možná i díky tomu) úchvatný román.