Můj strýc Odysseus přehled

17.01.2022

Kromě Hříšných lidí města Pražského a Panoptika, které považuji za vynikajicí nostalgický seriál (a tedy i literární předlohu), jsem měl Jiřího Marka spojeného spíše se socialistickým realismem. Zvlášť, když v 50. letech byl ústředním ředitelem Čs. státního filmu. A v knihobudce jsem nalezl jeho román Můj strýc Oddyseus. Řekl jsem si, že to zkusím, a když to bude moc budovatelské, pošlu to dál. Už na 30. straně mi bylo jasné, že to je skvělá oddechová knížka, protože je nejen vtipná, psaná s nadhledem, ale zároveň je svým způsobem chytrá - nabízí jakýsi obdivuhodný přístup k životu. Pohledem do Slovníku českých spisovatelů jsem zjistil, že Marek sám právě tento román považoval za svůj nejlepší a že i literární kritika jej dnes označuje za jeho nejzralejší a nejlepší opus. Souhlasím s jiným komentářem zde, že by kniha měla patřit do kánonu literatury. Takže milá knihobudko, moc Ti děkuji, že mi posíláš rovnou ty nejlepší kusy!
Je to opravdu radost a potěšení. Někomu možná přijde ten mírně vzletný styl nesnesitelný (feministky nebudou tímto machisticko-patriarchálním textem také nadšeny), ale mně nevadil. Kolega mi říkal, že pan Marek chtěl být druhým Čapkem, což myslím, je přesné. Je to detailní, domácké vyprávění o neobyčejných vlastnostech neobyčejného strýce, který si dokáže poradit v každé situaci, přičemž používá nejen selský rozum, ale zároveň zapojuje neuvěřitelnou kreativitu. Díky tomu je jeho život plný událostí, absurdit, ale logických a posouvajících jej dál a dál. Už samotná zápletka, že se mu dostane té cti být majitelem pohřebního ústavu a udělá z něj nejlepší ústav v Praze, je příslibem komických situací, kde si lehkost a absurdita pohrává neustále s tragičností konce života, ale tak nějak věcně. Obchodně. Čapkovy ozvěny bych tam tedy cítil. A ještě víc si myslím, že se Markův styl podobá knihám Davida Jana Novotného (Dybuk a ďábel, Sidra Noah apod.)
Takže knihu si nechám a do knihobudky ji neponesu. Zahřálo mě to na duši. Marek lehce formuluje různá moudra, volí pěkné jazykové obraty, je to psáno krásnou češtinou. Několik ukázek si dovoluji uvést. Takže každému, kdo se chce nechat nést vlnou plného a vzletně lehkého vyprávění, doporučuji. Škarohlídům, kteří berou všechno vážně (hlavně sebe), nedoporučuji.
Několik citátů:
- "Brzy jsem pochopil, že pohřeb první třídy je velká věc, a přál jsem jej z celé nevinné dětské duše každému, koho jsem měl rád...."
- "Bylo obtížné přijímat pozůstalého a tvářit se potěšeně. Jednou z podivností pohřebnické živnosti je, že obchodní úsměv, který se tolik všude vyžaduje, zde nemá místa."
- "V hlubokém zoufalství se mu najednou vynořila myšlenka, že by se při nejhorším mohl vrátit ke studiu. Zamrazilo ho, když si vzpomněl na nudné posluchárny a pilné studenty, učící se nazpaměť anatomii koně. Kůň je krásné zvíře, ale když rozdělíš kosti, šlachy a svaly, je to prostě hrůza. Ne, člověk se může kolem koní uživit, aniž je rozkládá na kousky."
- "Její morálka jí velela mluvit o lásce, ale nemluvit o penězích, ačkoliv manželství je spíše transakce finanční než milostná."
- "A tak mne minuly válečné medaile, a věř, někdy to dalo dost práce, protože i v tom je válka nepochopitelná, že uniknout jejím poctám je někdy těžší, než je získat."
- "Největší pozoruhodnost ženy, chlapče, záleží v tom, že nemyslí logicky. Její myšlenky jsou neseny jiným směrem než myšlenky muže, a často jeho svaté přesvědčení, že koná věc nejlepší, narazí na ženino nepochopení."
- "- Vy chcete říci..., že jste ženat! zvolala hlasem, v němž bylo tušit uraženou ženskou ctnost i slzy. - Jaképak: ženat! Nejsem prostě ještě rozveden..."
- "Býti zvědavá, co muž dělá, kam šel, s kým mluvil a proč se zdržel, toť cesta ke zklamání, žárlivosti a bolesti. ...Muž, který začne pátrat, jestli jeho žena skutečně šla k švadleně nebo ke kloboučnici, je politováníhodný blázen. ..Moudrý muž bere na vědomí, že jeho žena je tam, kde má býti, a moudrá žena sama upozorní muže, že dneska je den, kdy nebývá doma. Dá se tomu říkat vzájemná důvěra nebo spíše vzájemné mlčení, a řeknu ti, že nic tak neupevňuje štěstí v manželství."
- "Jsou choroby jako úbytě, rak či tvrdnutí jater, proti nimž, chlapče, není léku. Pomáhají udržovat na světě rovnováhu a poskytují nám, majitelům pohřebních ústavů, záruku našeho podnikání. Leč jsou choroby horší, které nemají tak vznešené funkce, a jednou z nejhorších je lidská touha po poctách. Je tak veliká, že jí lidé obětují vše..."
- "Pan Bacík nebyl člověk hamižný, rychtář odjakživa musí být vzorem poctivosti, ale v tomto případě si jeho svědomí jaksi zdřímlo. Kromě toho smlouvali celou věc v zahradní restauraci nuselského pivovaru a tu člověk snadninko oslábne ve svých předsevzetích."