Můj psí život přehled

07.01.2022

Celý text je psán z pohledu přemýšlivého psa - hlavní postavou je bígl Bertík. Od narození s ním zažíváme různá dobrodružství: sžívání se s novým páníčkem, rozšíření domácnosti o novou paničku, čas zamilovanosti a bláznění, víkendové pobyty na vesnici a nakonec i období, kdy se jakožto pes s rodokmenem stává hrdým otcem. Kniha má být vtipná, mě bohužel zase tolik humorná nepřišla a jen velmi málo líčených historek mne skutečně rozesmálo. Myšlenka "dívat se na svět očima psa" je určitě zajímavá, autorovo pojetí je však poněkud kostrbaté a nesourodé, takže Bertík místy působí jako naivní, vykulené dítě, aby vzápětí prokazoval až neskutečnou erudici, moudrost a sečtělost. Tato nevyváženost pak hodně kazí čtenářský dojem.
V dialozích se objevují i jakési psí "zkazky", tedy historky, které si předávají mezi sebou a fungují podobně jako naše legendy. Je znát, že autor je scénárista a ve filmu se vyzná: Bertík se v jeho podání stává i kritikem filmů a seriálů o psech jako Komisař Rex, Rintintin, Lassie se vrací, Beethoven a 101 dalmatinů. K dokreslení atmosféry používá i ukázky známých písní a využívá neotřelá a svérázná přirovnání. Hvězdičku přidávám za krásné ilustrace Pavla Koutského, bohužel však musím vytknout práci korektorů: v textu jsem objevila závažné tiskařské chyby a překlepy. Kniha, psaná milovníkem psů, je adresovaná převážně jim: zvláště pak všichni chovatelé bíglů v ní určitě najdou zalíbení :-)

"U všech podvraťáků, ten starý knírač mluvil jako Pýthie delfská, proběhlo mi hlavou, ale měl jsem pocit, že Ben, kromě toho, že je moudrý, je také tak trochu pozér a rád se poslouchá."
"Když nepomohly domluvy, pán zničehonic vstal a začal mě táhnout. Ano, slyšíte dobře - táhl mě ležícího po zemi. Naříkal jsem, jako by mě vraždili, a doufal jsem, že to uslyší nějaký člen spolku ochránců přírody, o nichž jsem slýchával od Bena, a zastane se mě. Měl jsem smůlu. Žádný takový jedinec tam nebyl a dodnes jsem nikoho takového neviděl, takže si myslím, že si ho Ben vymyslel."
"Zvědavý jsem sice byl, ale i přes svoji geneticky danou žravost jsem pochopil, že se jedná o podlou léčku."
"Chtěl jsem vystoupit, jenomže už bylo pozdě, autobus jel a cukal sebou jako přežraný bernardýn."
"A najednou se stalo něco, co jsem ještě nezažil. Benův pohled se náhle zamžil a zasnil do dáli. Něco podobného se prý stalo jenom jednou, když k nám do ulice omylem zabloudil Karel Gott. Zbláznila se mu v autě navigace."
"Venku se totiž vznášel takový úžasný feromonový opar z hárajících fen, že my psi jsme z toho ztráceli hlavu i dobrý výcvik."
"Rozjímání mi moc nešlo, protože řídila Bára. Ona totiž nejezdí příliš plynule. Když řadí, tak to se mnou vzadu vždycky cukne, a když někam zahýbá, ležím jak mastný papír z průjezdu na druhou stranu."
"Za nimi stál černý dřevěný kufr, s nímž chodívali na vojnu rekruti ještě za starého Rakouska-Uherska."
"Vůbec nechápu, proč lidé musí poslední den v roce dělat takový rambajs. Jsme sice lovecké plemeno, takže bych nějaký výstřel měl vydržet. Ale v době, kdy jsme byli vyšlechtěni, se střílelo maximálně lukem nebo kuší. Kdo na to má mít nervy? Dost na tom, že tolerujeme vaše popíjení."
"Kam s ním /tedy se psem/, když pánové potřebují opustit domov na několik dnů a svého čtyřnohého miláčka s sebou nemohou vzít, se stává otázkou vpravdě nerudovskou."