Mrtví neznají klid přehled

03.12.2020

Tento způsob tvorby zdá se mi poněkud riskantní. Dokážu si ho lehce představit třeba u patchworku, ale u slovesného umění, kde se má dojít k určitému konci, jenž má notabene logicky vyplynout, je to téměř hazard. Takže oceňuji odvahu i to, že se ten literární patchwork po prvním použití nepáře. Moc by mě ale zajímalo, jaké zadání jednotliví autoři dostali. Řekli např. J. A. Janceové: u tebe se nesmí stát fakt nic, ani ťuk, a poraď si s tím, jinak tě vyhodíme? Nebo J. Deaverovi: už by se mělo něco dít, koukej to rozjet? Bylo přitažlivé sledovat tohle střídání tempa (čert ví, nakolik to bylo záměrné) a nakonec i samotný případ mě celkem zaujal. A spadl mi hřebínek coby "znalkyni" detektivek :-), protože naprostou většinu jmen jsem slyšela poprvé v životě. Ale zatímco u povídkových antologií se mi už stalo, že jsem si některého z autorů vyhledala a přečetla si od něj něco dalšího, tady ne. I tak, úplně špatné to nebylo.

22.08.2019

Překvapivě slušné. Proč překvapivě? Protože po zkušenostech s thrillerem Chopinův rukopis pociťuji ke kolektivním románům despekt. Ostatně i Mrtví neznají klid mají svoje mouchy, ale je znát, že se editoři Andrew F. Gulli a Lamia J. Gulli alespoň snažili držet nějaké představy, kam zápletka vyústí a co se tak přibližně má stát mezi úvodem a závěrem. Pravdou ovšem je, že skutečně podstatný zvrat přijde až s Jeffery Deaverem někde na straně dvě stě třicet a to není právě brzy. Samotné finále pak bylo pro mě trochu zklamáním, za což nepřímo může David Baldacci, který v předmluvě vyhrožoval nečekaným koncem. Takže jsem paranoidně konspiroval, pročež se ukázalo, že moje fantazie byla tvárnější, než ta amerických spisovatelů. Navíc nemůžu říct, že by mě kterýkoliv ze zúčastněných autorů nějak překvapil, a to včetně Jeffa Lindsaye, od kterého jsem čekal prakticky nejvíc. Přes všechny výhrady jsou ale kapitoly pospojované natolik úhledně, že by jeden nepoznal, kolik lidí se na tom podílelo.