Moje mladá teta neužila světa aneb žáci tvrdí muziku přehled

V písničce, z níž povstal brept a z breptu pak titul této knížky, se ovšem zpívá Moje mladá léta neužila světa. Ale šlo vůbec o náhodné přeřeknutí málo pozorného žáčka, není ten žáček přesvědčen, že ta teta tam patří? Svědčí to snad o tom, že lidová píseň se vytrácí z dětského obzoru? A co vůbec upachtěné dítě věku favorizujícího technické a exaktní disciplíny stihne zahrnout do svého obzoru z hudebních realit a co v něm může utkvět ze sdělení pedagogů na školách základních či v LŠU? Moravan Václav Richter už řadu let tlumočí pod společným jmenovatelem humoru čtenářům Gramorevue i jiných listů žákovské výroky, tvrzení, zjištění, objevy i "poznatky", ale i překvapivě svěží nechtěné pravdy a paradoxy v nich ztajené. Nyní předkládá výběr z nich pěkně pohromadě, korektně učleněný do devatenácti kapitolek či čeledí: Erben i Linné bezděčného humoru dětí a ovšem i učitelů. Jestliže snad suroviny nekalkulovaných výroků vstoupilo tu a tam pero sběratelovo a tlumočitelovo, počínalo si citlivě a kmitalo v daném stylu - a ten styl určily děti malé, větší i ty z prahu puberty. Ten humor pojmenovává skutečnosti hudby a dětí v nich většinou dosti přímočaře ( byť si leckde žádá od čtenáře nějakou tu vědomost o hudbě a divadle), ale současně v řadě jednotlivostí sděluje cosi o postavení hudby v myslích i skutcích dětí ( a s nimi i společnosti) let osmdesátých. A v pozadí toho probleskuje otázka Quo vadis, musica? s generacemi, jež jsou odsuzovány být amúzické - dospělými. Prvním a hlavním autorovým záměrem (vzdor tomu, že se pohybuje po křehké půdě nezáměrnosti) je však vyvolat čtenářův úsměv a snad mu i občas umožnit trochu toho zasmání. K čemuž mu dopomáhej i Jiří Slíva. Folklór je, když se někdo do něčeho oblékne a jde s tím ven. Teta je pianistka a strýc pesimista. Napsat hudbu je umění, ale stát na hlavě také. Skladatele jsme se ptali, jak píše, co skládá a proč to dělá. Amatér je člověk, který něco dělá ze záliby, nebo je k tomu přinucený. Děd Vševěd je záporná postava, protože hodně věděl. Zabil jsi hudbu, o které jsem si myslel, že je nesmrtelná. Miluj hudbu, Jindřichu. Jinak se zblázníš!... celý text