Mike Tyson - Pravda a nič len pravda přehled

18.04.2022

Tysonova autobiografie mi připadá trochu jako antiteze k jinému autobiografickému dílu, k Schwarzeneggerově Total Recall. Oba jsou americkými nadživotními ikonami 80. a 90. let, oba byli ve své době obrovskými hvězdami. Jenže zatímco Arnold chtěl vždycky být kladným hrdinou a odbočil jen u prvního Terminátora, tak Tyson se (v souladu s vizí prvního trenéra/mentora) rozhodl hrát v boxerské kariéře absolutního zlosyna, takového, s kterým ostatní boxeři zápas prohrají už předem ve svých hlavách, protože se ho tak moc bojí.

Arnold popisuje svůj postupný vzestup, jak krůček po krůčku cílevědomě s vizí kráčel na vrchol a až na konci knihy zpytuje svědomí za nemanželského syna. Mike Tyson sice má sic na začátku boxerské kariéry několikaleté období, kdy pilně a cílevědomě trénuje a soustředí se hlavně na box. Ale doba před tím a po tom je jeden velký chaos, zakončený dlouhým ohlížením a hledáním rovnováhy ve vztahu k závislostem.

Tyson ve svojí knize tvrdí, že on byl vlastně jenom ustrašenej, šikanovanej kluk z ghetta a zlodějíček, kterýho jeden starej bílej pán (Cus D'Amato) nejenže naučil boxovat, ale vnutil mu i mentalitu vítěze, budoval mu sebevědomí a navenek image zvířete, kterýho se každý boxer musí do morku kostí bát. A ten vztah těch dvou je pro knihu naprosto zásadní, protože Cus byl pro Mika takovej adoptivní otec a umřel o něco dřív, než se Tyson stal mistrem světa a sklouzl do života luxusu, na který sám nebyl připraven. Čili zatímco Schwarzenegger si od puberty šel sám za svým snem, za Tysona tak trochu rozhodla náhoda. Zatímco Schwarzenegger byl poháněn vlastní vizí, Tysona hnal kupředu vztek a osvojení vize svého mentora.

Druhá půlka knihy, zhruba od Tysonova návratu z vězení je pak hlavně o jeho postupně se prohlubující závislosti na utrácení peněz (než je utratí všechny), chlastu, kokainu a sexu. Po nějaký době to začne být docela úmorný čtení a je vidět i z komentářů tady, že to hodně lidí nebavilo. Ale to popisování neustále se opakujícího kolečka chlastání, fetování a souložení má za účel nechat čtenáře pocítit, že to, co ze začátku vypadalo jako chlubení se party životem, se postupně stává strašně otupujícím návykem, který už totálně postrádá element radosti a z kterýho není snadná cesta ven. Měsíce žijete hlavně z peněz různých kámošů, potřebujete kokain i sex, ale po tolika měsících v kuse na kokainu je možné mít sex jenom s viagrou. Pro Tysona je to stěžejní pasáž, protože je vidět, že v čase, kdy knihu dávali dohromady, se vnímal hlavně jako závislák, který doufá, že nepropadne znovu svým neřestem.

Suma sumárum, je to dost čtivá kniha, která obsahuje spoustu výživných historek. Trochu jí sráží, že je v ní spousta vedlejších postav, různých kámošů, kteří se objevují a mizí, dělají různé asistenty a bodyguardy a člověk se v tom chvílema ztrácí. V závěru, kdy Tyson rekapituluje a trochu filosofuje, se to už opravdu vleče, protože jen poněkolikáté opakuje, co už říkal. I tak je ten závěrečný popis denní rutiny a myšlenek na osobní selhání zajímavý vhled do duše někoho, kdo léta bojoval se svými démony.

Myslím si, že byl v každé pasáži stoprocentně upřímný? Nevím, občas se zdá, že trochu trpí deziluzí, že se proti němu spiknul celý svět. Vadilo mi tohle zjištění při čtení knížky s podnázvem „Čistá pravda“? Ani moc ne. Ono se to dalo vyčíst mezi řádky.

Čteno v originále, takže kvalitu českého překladu nedokážu posoudit.

29.01.2022

First things first, doporučuju číst v angličtině. Afroamerický slangy a všeobecně celý sloh postrádají svoji přirozenost po překladu. O život legendy boxu jsem se zajímal ze dvou důvodů. První je jeho zkušenost s trenérem, který byl ve světě boxu za šaška, přestože jeho styl (peek - a - boo) a válečná filozofie bylo něco absolutně jedinečného. Z mladého Mikea, který k němu přišel jako tabula rasa, měl možnost tvarovat svého šampióna. Druhý důvod ke čtení byl jeho život. Věřil jsem, že v něm najdu množství humorných příběhů, o kterých jsem slyšel pouze z podcastů JRE etc...

Kniha byla příjemná interpretace jeho života. Autor si vybral témata, na které se chtěl soustředit a jiným nevěnovat tolik pozornosti. Doporučuju stejnojmenný záznam živého vystoupení namísto pětisetstránkové knihy.