Megotina svatba přehled
Edith Pargeter
Velký historický román autorky Nebeského stromu a detektivních případů bratra Cadfaela je zasazen do středověku, kdy byla instituce manželství chápána jako prostředek k nabytí moci. Vypráví skutečný příběh z první poloviny 13. století, kdy se desetiletý následník hraběte z Gloucesteru Richard zamiloval do stejně staré dcery svého poručníka a tajně se s ní oženil. Když manželé dospějí, musí se postavit panovníkově zlobě — král odmítne jejich sňatek uznat, protože kříží jeho politické záměry.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2000 , Mladá frontaOriginální název:
The Marriage of Meggotta , 1979
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Megotina svatba. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (6)
Kniha, kterou jsem četla jen jednou, ale totálně mě rozsekala.
Autorka v perfektně zvládnutých dobových reálích, ostatně jako vždy, podává příběh lásky a zrady dotažený do hořkého konce.
Po trilogii Nebeský strom moje jediná kniha od této autorky. Zatím vždycky jsem u ní měla trochu pomalý rozjezd a myslela jsem, že to tak je i tady, ale ono to tak nějak zůstalo po celou knihu. Asi nebyl správný čas a rozpoložení, byť jsem se těšila a dala jí přednost před asi osmi jinými knihami, které mám nachystané ke čtení.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Megotina svatba v seznamech
v Přečtených | 34x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 34x |
v Chystám se číst | 6x |
v Chci si koupit | 1x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
Anglie 13. století historické romány
Autorovy další knížky
2005 | Nebeský strom |
2005 | Zázrak svaté Winifredy |
2005 | Jeden mrtvý navíc |
2004 | Pokání bratra Cadfaela |
2004 | Neobyčejný benediktin: Advent bratra Cadfaela |
Líbilo, a moc.
Znám trilogii Nebeský strom, četla jsem ji už před mnoha lety a doporučuju ji každému. Megotina svatba pro mě byla překvapením a já jsem si ji skvěle užila. Všechny postavy byly úžasně vykreslené, Jindřicha s jeho pokleslým víčkem jsem se obávala, matku malého Richarda jsem nechápala, zatímco maminka mě plnila bezmezným obdivem.
Krásný příběh, a jak málokdy u knih slzím, tak tady jsem se neubránila.
Jediná moje výtka se týká rodokmenu na úvodní straně; asi jsem slabší duchem, ale ten mi opravdu nesedl. Anebo je to přesně naopak a rodokmen odpovídá duchu celé knihy - proč by nás měla zajímat manželka krále Jana či Viléma Marshalla? A v jakém vztahu byla - podle tohoto rodokmenu - Eleanora se Šimonem z Montfortu? Evidentně mám co dohánět.
"Ten stařec přede mnou je přece muž, kterého jsem milovala, říkala si Markéta, nemám nikoho jiného než jeho a jemu zas nezbyl nikdo jiný než já. Jak by bylo pošetilé odmítat poslední kousek štěstí, protože není tak velké, jak jsme doufali?"