Meditationes de prima philosophia / Meditace o první filosofii přehled

06.05.2023

Kniha obsahuje šest meditací, ve kterých Descartes hledá jistotu v poznání.

V první meditaci se Descartes snaží najít jistotu v poznání tím, že pochybuje o všem, co se mu jeví jako nejisté. Ve druhé meditaci hledá Descartes jistotu v tom, že mysl a tělo jsou oddělené entity. Ve třetí meditaci se Descartes snaží dokázat existenci Boha jako zdroje všech pravd. Ve čtvrté meditaci se zabývá problémem, zda jsou matematické pravdy skutečné, a v páté meditaci hledá Descartes jistotu v tom, že všechny pravdy jsou stejně jisté jako matematické pravdy. V poslední šesté meditaci se Descartes vrací k otázce existence Boha a k otázce, jak může být jeho poznání jisté.

René Descartes zaujímá v dějinách filosofie (i exaktních věd) velice specifickou pozici, tím více pro nás chudáky, kteří studujeme filosofii jen velice volnočasově. Jedná se o jednoho z posledních filosofů, kteří se dají ještě jakž takž číst. A zrovna Descartes, ač jeho logické postupy jsou třeba zdlouhavé a klikaté, dají se chápat, ba dokonce (což je pro mne důkaz, že nejsem úplný idiot), dají se předvídat.

Na straně druhé, ač jsou jeho úvahy velice zajímavé a osobně jsem nadšen, že jsem se konečně dostal k tomu jeho slavnému zlému démonovi, nejsou už jeho úvahy kdovíjak aktuální. Autor, nikoliv překvapivě, ve svých úvahách chybuje. Přijímá postuláty, které jsou chybné (a to i v jeho vlastní metodologii), občas u něj dojde k prosté chybě v logice, vynechává některé důležité logické kroky. Ovšem to vše, upřímně, vidím my, z našeho pohledu, který má za sebou pár století prakticky neuvěřitelného vědeckého pokroku, my, lidé prostí té hluboké náboženské indoktrinace (více méně). Sotva tedy mžeme Descartovi cokoliv vyčítat. Na díle tak tedy můžeme ocenit autorovo nasazení pro vlastní úvahy, které je velice povzbudivé a text samý můžeme brát spíše jako iniciaci pozdějších, sofistikovanějších metod.

Jen si zde dovolím zopakovat – narážel jsem na to už ve spise Rozprava o metodě – že karteziánský subjekt je stále více než živý a stále patří k aktuálním náhledům na lidské bytí, což je fascinující. Osobně tvrdím, je posud nebyl překonán, ale já jsem filosof blbec, takže… Ani Heideggerův přístup k bytí mě nepřesvědčil o překonání karteziánského subjektu.