Marsyas, čili, Na okraj literatury přehled

21.12.2021

Čím víc Čapkových knih čtu, tím víc se musím opakovat v jejich hodnocení - jazyk, jakým píše své knihy, je prostě tak unikátní, že by ho snad člověk poznal mezi jinými na první pohled. A už jen kvůli tomu, jak si Čapek dokáže s češtinou hrát, stojí za to jeho knihy číst. Kdybych věděl, jestli (a jaký) má čeština výraz pro libozvučnost textu čteného nikoli nahlas, ale potichu, pro ten pocit, jaký z Čapkových textu mám, popsal bych ho právě tak.

Marsyas bylo z mého pohledu poněkud nevyvážené. Hned první kapitolou jsem se prokousával ukrutně těžko a vůbec jsem se v ní nemohl chytit. Ani některé další mi nepřišly tak zajímavé, na druhou stranu třeba pojednání o pražské lidové písni, anekdotě nebo přísloví byly jednoduše fantastické. Jako nikdo jiný totiž Čapek dokáže vystihnout a pojmenovat (někdy oprávněně kousavě) ducha českého národa: "Polemizovat s někým, soudit někoho, nesouhlasit s někým a zachovat přitom jistý respekt, to nepatří k národním obyčejům."

Některé pravdy, které uvádí, zní tak jednoduše, ale člověka nenapadne se nad nimi zamýšlet: "Humor těžko přeskakuje sociální stupně; jeho svět je svět rovnosti; v tom je jeho podstatný lidovost a demokratičnost."

A jak už to tak bývá, některé komentáře k aktuálnímu dění lze s čistým svědomím použít i o 90 let později: "Znám zapřisáhlé Čechy mongoloidního typu, kteří závodí v národním přesvědčení s dokonalým plavým dlouholebcem; netroufám si říci, čí rasová legitimace je češtější."

31.05.2021

Čapek projevuje nesmírný pozorovací talent. Anebo je na tuhle problematiku opravdový odborník, jen to maskuje typickým žoviálním stylem.
Jeho výklad působí intuitivně, ale směřuje přímo k podstatě věci (pokud např. ve výkladu o pohádce vědci Čapkovy doby tvrdili to, co jim vkládá do úst, pak žasnu nad pronikavostí jeho intuic, jimiž si mě okamžitě získal na svou stranu). Jak to jen dělá, že se pořád jen tak poťouchle usmívá, a přitom se strefuje neustále do černého?