Lukostrelec přehled

10.04.2024

V jednoduchosti se skrývá krása.

Lukostřelec je minimalistickým příběhem.
Do krátkého alegorického příběhu vložil autor krásnou metaforu – toho možná nejzásadnějšího v lidském životě – jeho smyslu.

A to je Coelhovo životní téma – prolíná se celou jeho tvorbou – cesta za uskutečněním vlastního snu...
„Jaká je to síla, která nás odvrací od pohodlí známého a nutí nás přijímat nové výzvy, i když víme, že všechna sláva tohoto světa je tak pomíjivá? _Věřím, že tento impuls můžeme nazvat hledáním smyslu života “ (Paulo Coelho)

Lukostřelec přesně do tohoto Coelhova literárního plánu zapadá – na začátku byla jen letmá myšlenka (Coelho dle jeho slov z přečteného rozhovoru na webu skutečně ovládá lukostřelbu) – lukostřelce, který v extrémním soustředění napíná tětivu a pak ve chvíli, kdy vypustí šíp se to stane – moment přechodu od extrémního napětí k naprostému uvolnění ...

A o tom celá tato bajka, či pohádka, je – o motivaci, která vede k rozhodnutí ve prospěch něčeho neobvyklého /možná i nepohodlného/ - o vnitřním určení, o iracionalitě rozhodnutí se kterou se musí počítat, o nutkání vystoupit z vyšlapaných cest a razit si svou vlastní /i když vede hustým trním/ ...
„smyslem našeho života je to, co mu sami chceme dát“ _ „osobní příběh je jedinou povinností člověka“.

Lukostřelec je příběhem o archetypech a je možná trochu sestavený jako mozaika z citátů, ale nakonec z nich vyskládáte docela pěkný obrázek. Není moc velký /je opravdu minimalistický/ a to je asi jeho předností /citáty a moudra nepřehltí – což se mi u Coelhových knížek někdy stává a pak, když „moc tlačí na pilu“ mám pocit, že sklouzává ke klišé, ale to není případ Lukostřelce, protože právě tím, že se jedná o krátký příběh k zamyšlení – splňuje přesně svůj účel/.
Taky se mi líbí (celkově v Coelhových knížkách a tady to platí opravdu hodně) jak ve svých příbězích používá intertextualitu – často najdete v jeho textech odkazy na jiné jeho texty – a tady se nabízí Alchymista (který jde také za svým snem) a Lukostřelec, jako by ho maličko doplňoval ...

„Člověk má vždycky podmínky k tomu, aby udělal to, o čem sní.“ _ „Jen musí poslechnout hlas svého srdce a jít za naplněním svého snu.“_„Člověk nikdy nesmí přestat snít. Sen je potravou duše_“
Možná to zní trochu jako klišé, ale když se nad tím člověk trochu zamyslí, často nám opravdu brání jen strach (když je překážek příliš, když strach používá své zastrašovací praktiky – hrubou sílu, lež, klam, vemlouvání se, nabízení náhražkových pozlátek) ...

„Strach lže a ty mu věříš.“ _ „Hraje s námi nečestnou hru, ve které už po staletí vyhrává.“ (Friedrich Nietzsche)