Libeňský román přehled
Richard Erml
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471144/bmid_libensky-roman-Ggy-471144.jpg
4
5
5
Richard Erml je autorem žánrově nejednolitých knih. Než se stal i spisovatelem, pracoval jako dramaturg dokumentů, novinář či divadelní recenzent. Pro Ermlovy tituly je příznačná autobiografičnost. I současný rukopis má takové stopy, například v tom, že se odehrává v bezprostředním okolí autorova bydliště v Libni. Ovšem odvíjí se v nedaleké budoucnosti, což je v Ermlově tvorbě novum. Příští lidský svět je tu líčen jako temný, státoprávně, společensky i vztahově rozvrácený. Důležitou, nenásilně paralelní roli ve zdivočelém lidském světě sehrávají psi, přesněji smečka psů jedné z hlavních postav románu. V tomto kontextu jsou tedy patrné tři silné dominanty: člověk–pes–smrt. Navzdory líčenému zmaru, kterému sotva lze uniknout, je dobré si povšimnout Ermlova podání. Namísto objektivního vypravěče volí působivou ich-formu v podobě vícehlasu pěti postav či jakoby překlápěnou časovou linku. Vládne líčením jemných psychologických i brutálních dramatických scén — takže čtenář míří stržen textem k finální apokalypse. Citové pohnutí nad zkázou a na druhou stranu nad tím, co ještě zbylo, vyvolá až mučivou potřebu naděje, že budoucnost se bude ubírat jinou cestou.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Libeňský román. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (5)
Kniha je silná v evokaci atmosféry různých zákoutí a prostředí. Příběhu a postavám mi ale dělalo problém věřit, místy mi to přišlo trochu násilně vykonstruované a projevy postav místy infantilní, místy toporné a nevěrohodné. Čtenářsky velmi splavné, očekávání z výsledného požitku byla ale větší než realita.
Vynikající - a to včetně poslední, předřečníky odmítané části. Pětihlasý zpěv o posledních šancích, všeobjímající samotě, lásce, která pokud přichází, tak nikdy vhod, smrti, stále intenzivněji přítomné a tu a tam přirozenější než život, zvěři lovné i domestikované, nevyléčitelných chorobách a existenci osekané na dřeň. Nejspíš mačetou... Od banálního začátku - chlapech v domobraně včetně Bruna, co si hrajou se psy na hustý lovce, přes novináře Románka, co dostal nezajímavý kšeft, a staré dámy Dáděnky, co se chce ospravedlnit před ztraceným synem aspoň písemně - to přejde do spletence rodinné historie (přidává se melodie bílé cikánky Beatky a později "potomka lidí" Riška), milostného příběhu (i když tam slovo "láska" nikdy nepadne, a když, tak ne v nadějných souvislostech) a thrilleru (nemusím znát Libeň, abych některé její proměny a celkově "ztemnění" neprožívala) - a v poslední části do podmanivě podané zprávy o konci světa, jak ho známe. Mnohé nutno vnímat mezi řádky, čtenářská nepozornost se nevyplácí, atmosféra je velmi sugestivní a některé odstavce jako by se Richard Erml učil u Davida Mitchella. Jasně, je to víc fascinující než komfortní čtení - ale díky, díky za ně. Jo! A fotky Karla Cudlína výborně.
Související novinky (1)
Knižní novinky (21. týden)
23.05.2021
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Libeňský román v seznamech
| v Přečtených | 6x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 12x |
| v Chystám se číst | 9x |
| v Chci si koupit | 5x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 2021 |  Libeňský román |
| 2018 | Vinnetou naší doby |
| 2017 |  Můj muž, má žena |
| 2007 | Tibetské nebe, peklo, ráj |
| 2002 | Zuzanka a tibetské velehory |
(SPOILER) *SPOILER* Tento "pejskařský román" byl zmíněn v anketě Lidových novin Kniha roku 2021 a takto jsem jej i objevil. Jsem spíše "cat person", tak mě pasáže o oddaných pejscích a venčení bulíků nechávaly chladným. Troufnu si říct, že první část knihy je skvělá svou obrazotvorností a obratností v jazykovém vyjádření, které je působivé, požitkářsky se čte a přitom není na efekt, což je jinak výjimka v recentním proudu české "spotřební" beletrie. Střídání vypravěčů kulhá: pro stejný styl je nelze odlišit - zkrátka každá postava postrádá svůj osobitý hlas. Tragické osudy, diagnózy a rodinné vzorce dělají z knihy místo, ve kterém neexistuje humor, jen depka a máte problém fandit alespoň jedné postavě. To by samo o sobě zas tak nevadilo, ale od druhé části jako by si autor nevěděl s příběhem dramaturgicky rady a tak nechává postupně zmizet všechny postavy ze scény a následně se přepne do módu jakési podivné dystopické vize, které Libeň slouží jako jen nezřetelná kulisa. Dobrý pocit z první části naprosto přebily další části románu, a čtenář zůstane s pocitem jako když stojí nad psím hovínkem uprostřed ulice a ptá se sám sebe: "Proč?!"