Lettipark přehled
Judith Hermann
Jak blízko můžeme být lidem, které milujeme? Fotograf sleduje svého adoptivního syna, se zájmem i odstupem zároveň, jeho žena ten pohled vidí, a tím by se to mohlo celé pokazit. Starý muž vzpomíná na cestu na ostrov Nantucket, poslední společnou výpravu s přáteli a do domu, který je zatím jen nahrubo postavený, slovy se kreslí do vzduchu. Žena vypráví o jednom dni u jezera, o jednom neštěstí a možná i o jedné velké lásce. Dítě poprvé v životě spálí věc, která pro něj byla dlouho důležitá. Postavy Judith Hermannové jsou někdy úplně bezbranné. O to intenzivnější jsou jejich setkání s jinými, milovanými nebo cizími lidmi. Tyto momenty nastávají bezděčně, bez vzruchu a pod povrchem vyvolávají existenciální tíhu. Judith Hermannová používá málo slov a mezi nimi se odehrávají neuchopitelné věci.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2018 , Větrné mlýnyOriginální název:
Lettipark , 2016
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Lettipark. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (5)
Kniha mi vůbec nesedla. Všechny příběhy jsou jakoby pocitové, o vnitřním prožívání situací, bez nějaké pointy nebo vyústění, nevěděl jsem tomu hlavu ani patu, nechápal jsem. Zkrátka ne pro mě.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Lettipark v seznamech
v Přečtených | 25x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 6x |
v Chystám se číst | 11x |
v Chci si koupit | 1x |
Štítky knihy
Část díla
- Básně 2016
- Dopis 2016
- Fetiš 2016
- Křižovatky 2016
- Lettipark 2016
Autorovy další knížky
2000 | Letní dům, později |
2005 | Nic než přízraky |
2013 | Alice |
2016 | Počátek veškeré lásky |
2018 | Lettipark |
Hodně se toho napsalo o jedinečném, někdy až kontroverzním stylu autorky a po přečtení této sbírky musím uznat, že se dá souhlasit s jakýmkoli pohledem na věc. S Lettiparkem jsem to měl někdy docela těžké. Než jsem se stihl do většiny povídek začíst a zvyknout si na způsob vyprávění, najednou byl konec. Proto se mi nakonec líbily ty nejdelší, tam si totiž sedlo úplně všechno - atmosféra, poutavý příběh, myšlenka a pod povrchem bující emoce. Škoda, že jim autorka nedala větší průchod. Nejvíce mě bavily povídky Východ, Matka a Pár vzpomínek. Konkrétně ta poslední jmenovaná mi toho předala asi úplně nejvíc.