Krycie meno Helène přehled

07.05.2024

Úplně mě kniha pohltila. Nedokázala jsem se odtrhnout. Velmi inspirativní. Jaká je síla ženy ve světě mužů? Nezdolná. O to mrazivější, že se jedná o skutečnou hrdinku odboje druhé světové války. Co si z knihy odnáším? Potřebu ochutnat legendární drink French 75 a odstín červené rtěnky :).

14.04.2024

(SPOILER) Nečekaný (ve smyslu mně neznámý, překvapivý a netuctový) osud Australanky Nancy Fiocca, roz. Wake, předválečné novinářky, která se stala vlastní volbou Francouzkou, a proto hodlala pomoci a aktivně pomáhala dobrovolně tamnímu odboji, dokud jí nešlo o život a musela prchnout přes Španělsko do Anglie, kde se znovu hlásila do služby.
Francouzský exil ji nechtěl, a tak ji naverbovali britské SOE. A v jejich službách byla nasazena ve Francii začátkem roku 1944, spolu se dvěma kolegy, s nemalým úkolem: "Financovat, vybavit a vycvičit makisty v kraji Auvergne. Pošleme vás jako předvoj, abyste pomohla francouzskému odboji, než přijde spojenecké vylodění. Musí být připraveni k boji."
Autorka ale trochu postavila na hlavu posloupnosti ve svém románu, takže o výcviku a konkrétní formulaci nasazení se dozvídáme na posledních stránkách... Od počátku ale sledujeme její plnění tohoto nesnadného úkolu: je s podivem, že Britové na něj nasadili ženu, zejména mezi zatvrzelé Francouze, natož makisty. Trvalo jí to také dost dlouho, než si zjednala respekt, svým přístupem, akčností i vlastním nasazením zdraví a života. A to se všem vyplatilo...
Nicméně je to román, navíc napsaný ženou o ženě, takže nejde o válku jako takovou a špionážní práci v odboji, ale o lásku (autorka sice v doslovu píše, že centrem všeho bylo manželství, ale dle mého to byla čirá a nezdolná láska, zakončená manželstvím). Právě ten dlouhý úvod na prvních 150 stranách, kde se střídá pohled na Nancyinu práci v terénu s vyprávěním o letech předválečných a jejího flirtování a jeho namlouvání, mne dost unavoval - příliš dlouhé, a osobně bych ji už uškrtila, jak se chtěla nechat dobývat, paličatě, dětinsky, nekonečně.
Paličatost a sebevědomí jí později jako třicátnici rozhodně pomohlo v jejím válečném úkolu, ale i jako soukromá osoba byla hodně ostrá, důrazná, až zastrašující. Lásku ale nalezla. Do konce není jasné, jak to s oběma milenci a manželi dopadne.
Škoda, že autorka nepřičinila aspoň v doslovu několik málo slov o tom, co s ní bylo po válce (krom toho, že by to bylo na celý další román, podobně jako období tvrdého výcviku ve Skotsku pro SOE, který také přešla jen pár stranami, stejně jako úmorný, nebezpečný a útrpný útěk přes Pyreneje).
Našla jsem si, že se dožila téměř stovky (1912-2011), takže jí její válečné úsilí a ztráty spíš zocelily, než ublížily. Autorka se často odvolává na vlastní životopis Nancy Wake, gestapem nejhledanější špionky s označením Bílá myš, ale bez dalších podrobností (kdy jej napsala, kdy byl vydán - dohledáno: 1985).
Vzhledem k přespřílišné dávce romantiky propletené celou knihou, a tím také jisté zdlouhavosti na úkor akčních prvků, nedávám plné hodnocení.
V každém případě o makistech, vnitřnostech jejich uspořádání, vybavení, práce, schopnostech, působení před i po (1. a 2.) vylodění spojenců jsem se nikdy takto důkladně nedočetla.