Den zesnulých: Podzim komisaře Ricciardiho přehled

14.09.2022

Poslední zde přeložený román komisaře Ricciardiho a praporčíka Maioneho uzavírá pomyslný rok v Neapoli 30. let minulého století obdobím podzimu, které je na jihu Itálie depresivnější, než byste vůbec čekali.

Vzhledem k tomu, že jsem všechny čtyři romány přečetl na jeden zátah, můžu s ledovým klidem říct, že tento díl je bezesporu nejlepší. Kvalitou příběhu je srovnatelný dokonce i s těmi nejlepšími skandinávskými detektivkami, což bych od italského autora vůbec nečekal. Možná i proto, že jsem dosud žádné jiné italské detektivky nečetl.

Příběh se totiž točí kolem dítěte – sirotka, který náhle umře na schodech u jednoho z náměstí. Komisaři se ale ta smrt nezdá a rozhodne se ji na vlastní triko ve své dovolené vyšetřovat. Během vyšetřování se dostává do smutného prostředí dobové Neapole, které nepřispívá ani neustále trvající podzimní déšť. Prostě je to depka na druhou, co Vám budu povídat. Kromě komisaře, poručíka a pár lidí kolem tu nenarazíte na dobráka od kosti. Všichni tu kopou sami za sebe a mnohdy je opravdu hrůza to číst a zamýšlet se nad tím, jaká ta Neapol v té době asi opravdu byla.

Pravda, autor by si mohl odpustit těch pár kapitol s těmi dívčinami, co po komisařovi tak pálí. Nedává to moc logiku a zároveň je to zbytečně natahované.

Jádro příběhu je ale jednoduše skvělé. Dokonce tak skvělé, že i svůj dar, který komisař má, tedy vidět mrtvé lidi v posledních vteřinách a cítit jejich myšlenky, zde získá úplně nový rozměr. Na rozdíl třeba od třetího dílu. Zde je originality úplně přehršel a drží se to až do samotného závěru, kde jsem ani nedýchal a čekal, jak se to nakonec všechno vyvrbí.

No a vyvrbilo se to tak, že bych okamžitě chtěl pátý díl, protože ač je případ dokončen, plno témat je zde otevřených. Tak třeba někdy dojde k dopřeložení dalších knih. Byl bych za to opravdu rád.