Knihy básní přehled
Jan Zahradníček
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22725/bmid_knihy-basni-2bp-22725.jpg
4
9
9
Svazek obsahuje v chronologickém uspořádání všechny básnické sbírky Jana Zahradníčka (stranou zůstaly pouze nezařazené juvenilie, básně z pozůstalosti a překlady). Těžištěm naší edice je věcná interpretace Zahradníčkovy poezie: editoři připojili k jednotlivým sbírkám podrobné vysvětlivky, jimiž dešifrují básníkovy umělecké obrazy - tímto postupem nalézají především dva výrazné inspirační zdroje, totiž reálie původního moravského zemědělského venkova a imaginativní, filozofickou, morální a ideovou inspiraci v textu Bible. Edice a komentář Jitka Bednářová a Mojmír Trávníček.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Knihy básní. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Knihy básní v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 11x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 4x |
| v Knihotéce | 10x |
| v Chystám se číst | 9x |
| v Chci si koupit | 15x |
Štítky knihy
smrt nemoci víra 50. léta 20. století 30. léta 20. století vězni hymny křesťanská symbolika život na vesnici
Autorovy další knížky
| 1990 |  Znamení moci |
| 1991 |  Jeřáby |
| 1947 | La Saletta |
| 1969 | Čtyři léta |
| 1990 | Ježíškova košilka |
„Tady však
dějiny přestávaly
jak přibývalo netečnosti
jak přibývalo souhlasu netečnosti
aby kdekoli za rohem
s vyloučením veřejnosti a přece ne dosti potmě
a přece ne dosti nenápadně Kohosi zvolna svlékali
Mohl to byt kdokoli, vždy bezbranný, jeden a všichni
Mohl to být kdokoli, když upadl v jejich ruce
neměl podoby ani krásy
aby se nám tím strašněji podobal
Muž Bolesti“
Prošlapat si cestu kompletní tvorbou Jana Zahradníčka, to byla pro mě docela těžká práce – také mi to trvalo přes čtyři měsíce. Nešlo jen o to, že básní bylo opravdu hodně, ale po většinu času jsem měl pocit, že se s autorem nepotkávám, že se nedokážu naladit na jeho vlnu. Bylo to zřejmě dáno jak použitým slovníkem (to všeliké „ó“ a „ach“ a „halouzky“), tak stavbou veršů, tak tématikou básní. Tematické zaměření většiny Zahradníčkovy tvorby mě totiž míjelo hodně. Samozřejmě rozumím osobním i společenským kontextům. Období kolem druhé světové války si říká o vlasteneckou poezii (i když spojení národovectví a náboženství je něco, s čím jsem hodně ve vnitřním nesouladu – bez ohledu na polehčující okolnosti specifické historické situace). Vědomí vlastního fyzického hendikepu zase ospravedlňuje sebelítostivý podtón (zejména v úvodních sbírkách), to chápu, ale stejně jsem si nemohl pomoct a zůstal jsem emocionálně nezasažen.
Nejvíc se mi líbil Zahradníček ve svém poválečném období – přechodem k volnému verši se mu, zdálo se mi, otevřel prostor pro přesnější vyjádření svých myšlenek (které musel dříve uzavřít do rýmů) a jeho tvorba dostala náboj a spád. Výrazně největší dojem ve mě zanechalo Znamení moci, to byl opravdový zážitek, dantovská atmosféra a přirozené propojení popisu konkrétní situace (přebírání moci komunisty) a obecného principu (skupina bezohledných lidí, která zneškodní bezmocného jedince) - skutečně velmi sugestivní.
„Byla jich hrstka
zrovna jak zrní v hlíně
spravedlivých a milosrdných
a touto setbou se obrozovala zem
Vždycky tomu tak bylo
Vždycky tomu tak bude“