Kniha prokletých přehled

22.05.2023

Kniha mě neuvěřitelně vtáhla. Rečková na nás hned na začátku vybalila něco tak silnýho, co u jiných knih (a to ještě jen těch hodně dobrých) přichází někdy v závěru během největšího vygradování. Já jsem z toho byla úplně paf! Říkala jsem si "jestli je TOHLE teprve začátek, co sakra může přijít dál?". Jenže ve druhé půlce knihy už to trochu ztrácelo tempo... teda, pořád se mi to sakra líbilo! Ale to nejlepší prostě zažijete v první půlce.

Jelikož jsem rozpolcená, rozpoltím i svou recenzi.
K první půlce:

Bohové, tohle je tak skvělé.
Rečková se mi líbila už v Silnici kolem kousku světa. Má úžasnou fantazii. Ale tohle! Tohle předčilo všechna moje očekávání. Tohle je mistrovské dílo.

Na knihách obvykle cením příběh, originalitu, sympatičnost postav nebo humor... a neříkám, že to tu není. Ten příběh, postavy, to vše je úžasné (Niviat je skvělá postava!). Ale kromě toho všeho je tady ten jazyk! Nikdy dřív mě sloh knihy nijak zvlášť nezajímal, ale to, jak ona umí používat slova... Myslím si, že Rečková snad do toho zapsala nějaké čáry, protože při čtení jsem se cítila jak uhranutá. Slova mě vtahovala do příběhu, vytvářela zvláštní, snad trochu ponurou atmosféru.

To, jak píše, je prostě neuvěřitelné. Znáte takový ty silný momenty, kdy vás příběh opravdu vtáhne, kdy máte pocit, že ten příběh tak prožíváte, že se vám z toho zastaví srdce?

Tak tohle jsem si poznamenala někdy v první půlce. :)
A teď k druhé části:

Malá Daidrax byla super a bavila mě. Jak ale vyrostla, nějak mi přestala být sympatická. A totálně to zabila tou scénou, kterou ztropila v tajném vězení.
Tohle je na Rečkové strašně paradoxní. Já vlastně nevím, co si o těch jejích ženských postavách mám myslet. Je skvělé, že někdo psal kvalitní ženské postavy (D. je ostatně nejlepší čarodějka světa, Wairin je fantastická bojovnice), ale některé jejich chování je na palici. S Wairin ve výsledku to samé.

Zážitek mi strašně kazil ten pedofilní vztah. Vždycky, když byl jen zmíněn, mě to totálně vytrhlo z příběhu a naskočily nepříjemný pocity. A já se musela nutit to ignorovat a číst dál. Protože příběh, postavy, svět, všechno mě to moc bavilo. Proč tam tohle muselo být?
Rečková má vůbec podivný vztahy! Toho jsem si všimla vlastně už dřív, ale teď je mi jasné, že je to asi pravidlo. Většinou jsou milostný vztahy mezi postavami hrozně smutné, pesimistické, neopravdové (přitom paradoxně jsou snad všechny postavy lidí dobré a čestné), což ale vůbec nevadí. Je to její styl a je to zajímavé.
Ale pedofilie? To už je fakt na mě moc. Sakra, vždyť jí bylo 13! A i kdybych přistoupila na to, že za ty 2 roky ve svém čase (kde byla úplně sama a akorát pracovala) zestárla na 15, pořád je to malé dítě ksakru!
Že mu asi nakonec taky přišla moc stará, tak šel za ještě mladší (ach jo, fakt, W., proč?), to už je jen třešinka na dortu... Ysqovi bych dala, ale jen přes hubu, asi jako první ženská v tom světě.

No, přes drobný výhrady týkající se hlavně vztahový linie (která naštěstí není až tak moc důležitá), mě to moc bavilo a určitě se chystám na další knihu od jedné z našich nejlepších spisovatelek.

21.12.2021

Táto kniha mi pomohla prekonať jednu dávnu péenku. Odviedla ma do iného sveta a moja hlava zabudla na to, čo sa deje s telom. Jasné, že ma nevyliečila, ale ľahšie som prekonal daný stav. Iste. Dokázala by to aj iná kniha. No, Rečková sa mi vtedy trafila do rozpoloženia. Nevybavím si dej. Len to že sa mi veľmi veľmi páčila. Z úcty k autorke (RIP) si ju idem položiť na nočný stolík a pripomenúť.