Jiná Afrika přehled

31.03.2022

Pavla Jazairiová si soustavně zapomíná přibalit do batohu růžové brýle. Což je samozřejmě dobře. Neidealizuje si tím pádem nic, ani Afričany ani bělochy, nesnaží se vidět a čtenáři pak vnucovat romantiku tam, kde žádná není. Až by se skoro někdy zdálo, že vlastně Afriku nemá ráda, ale to je klam. Právě láska k tomuto kontinentu ji nutí říkat pravdu bez obalu, jakkoli může být deprimující. Třeba to, že většina Afričanů má na domácí půdě prakticky nulovou životní perspektivu. Ti schopní a ambiciózní se nemají jak uplatnit a tak odcházejí hledat příležitosti do Evropy a doma pak nezůstává nikdo, kdo by měl energii něco změnit. A když už jí má, v beznadějném zápase s bídou a korupcí ji brzy ztratí a skončí u vydírání bílých turistů, ponižujícího pro obě strany. Zoufalý začarovaný kruh. Jazairiová popisuje realitu (převážně) Mali a Senegalu v charakteristicky úsečných větách, suše konstatuje, ptá se i po řešeních, ta ale nejsou k mání. Velmi smutné. Sama autorka přiznává všeobecný úpadek poměrů i v porovnání s vlastními, o několik dekád staršími zkušenostmi. Pochybné a chatrné kouzlo (post)koloniálních časů se nenávratně vytrácí a moderní prosperita je v nedohlednu.

17.01.2022

Přestože své postřehy sepsala paní Jazairiová už před pár lety, neztratil její pohled na Afriku nic ze své aktuálnosti. Musíte si zvyknout na specifický styl vyprávění – poměrně strohým, až telegrafickým popisem vám představí svou Afriku obraz za obrazem a postupně skládá mozaiku, která jde pod povrch líbivého cestopisu a místy až na dřeň odhaluje nejen skutečný život obyčejných lidí, ale i netušená specifika a historické souvislosti tohoto kontinentu.