Jeskyňářství v teorii a praxi přehled

02.05.2024

Od poloviny minulého století se v literatuře začaly objevovat informace pro začínající jeskyňáře týkající se praktického výzkumu, speleoalpinismu, výbavy a další techniky. Zprvu jako součást různých turistických příruček, postupně i v odbornějších časopisech, později i jako samostatné publikace. Jednou z nich je i tato knížka.
Hlavní část – zhruba polovina obsahu – tvoří souhrn základních informací o geologických pojmech, krasových procesech, hydrologii nebo třeba mikroklimatu v jeskyních. V této části je relativizován dříve obecně přijímaný krasový cyklus. Součástí je i slovník krasových pojmů a termínů. Jedna z kapitol se zabývá i pseudokrasem, kde je zajímavá úvaha o tenké hranici mezi krasem a pseudokrasem u nekrasových hornin, u kterých dochází k chemickým změnám působením vody.
Kapitolu Archeologie v krasu, sepsanou Karlem Valochem, tvoří přehled nejvýznamnějších archeologických objevů v jeskyních české části ČSSR (překvapivě tu chybí nález z Mladečských jeskyní).
Část věnující se technice, speleoalpinismu, výbavě a kartografii je zajímavé si přečíst pro představu, s jakou improvizací museli tehdy jeskyňáři pracovat (např. nohavice přes obuv zajišťované kroužky ze staré automobilové duše). Co tu docela chybí je přehled základních používaných uzlů.
Poznámky hnidopicha – některé informace v úvodu nejsou úplně správné. Známí badatelé krasu zde uvádění K. Procházka a J. Kříž – pravděpodobně jsou míněni Vladimír Josef Procházka a Martin Kříž. Florián Koudelka neprováděl s Jindřichem Wankelem výškové měření severní části krasu – dokonce ani nebyl jeho spolupracovník, jedná se správně o Martina Kříže.