Intelektuálové přehled
Paul Johnson
Práce známého publicisty a spisovatele, bývalého šéfredaktora listu New Statesman, zkoumá, zda mají někteří čelní intelektuálové morální právo radit lidstvu, jak se má chovat. Jakým způsobem dospívají ke svým závěrům? Jak pečlivě prověřují své důkazy? Jak velká je jejich úcta k pravdě? Jak uplatňují veřejně vyhlašované zásady ve svém soukromém životě? Jaký je jejich vztah k penězům? Jak se chovají k životním partnerům, dětem – vlastním i nevlastním? Jak jsou oddání svým přátelům? Máte jedinečnou možnost seznámit se s: K. Marxem, J. J. Rousseauem, L. N. Tolstojem, E. Hemingwayem, B. Russellem, B. Brechtem, J.-P. Sartrem a dalšími… Obsah: Jean Jacques Rousseau: „Zajímavý blázen“ Shelley aneb Bezcitnost ideí Karel Marx: „Hrozné, do nebe volající kletby“ Henrik Ibsen: „Naopak!“ Tolstoj: Starší bratr Pánaboha Hluboké vody Ernesta Hemingwaye Bertold Brecht: Srdce z ledu Bertrand Russel: Případ logických nesmyslů Jean-Paul Sartre: „Malá koule chlupů a inkoustu“ Edmund Wilson: Oharek vyrvaný z ohně Ztrápené svědomí Victora Gollancze Lži, bohapusté lži a Lillian Hellmanová Úlet rozumu Vydání první... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2001 , Návrat domůOriginální název:
Intellectuals , 1988
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Intelektuálové. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (23)
Tolik zášti a zloby v jedné knize jsem snad nikdy neviděla. S kým autor nesouhlasí, ten je pomýlený, amorální, nevědecký ... Cílem knihy zjevně není podat kriticky zpracované informace o některých známých či významných osobnostech, ale naplivat co největší špínu na lidi, s jejichž názorem se autor neztotožňuje. Totální bulvár!
Taky se mi zdá, že si autor plete Rusko a Prusko, ale možná je to jenom překlep.
Od mého přečtení před cca 2 lety se mé mínění o intelektuálech poněkud prohloubilo (nemám teď na mysli přímo danou knihu). Zde jde více méně o levicové intelektuály, ale musím uznat pravdu v jednom komentáři, že u "pravičáků" se také najdou pěkní ptáčkové. Z tohoto pohledu lze říci, že kniha je poněkud nevyrovnaná.
A můj současný pohled? Intelektuálové jsou zhouba lidstva. Jako by vzdělání (zejména to "humanitní") vedlo ke zblbnutí. A pokud ne, ke ztrátě přirozeného rozumu určitě ano. Já mám diplom, já mám pravdu!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Intelektuálové v seznamech
| v Právě čtených | 5x |
| v Přečtených | 108x |
| ve Čtenářské výzvě | 5x |
| v Doporučených | 12x |
| v Knihotéce | 69x |
| v Chystám se číst | 70x |
| v Chci si koupit | 11x |
| v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
morálka filozofové osobnosti manipulátoři medailony osobností sobectví intelektuálové
Autorovy další knížky
| 1991 |  Dějiny 20. století |
| 1999 | Dějiny křesťanství |
| 2007 | Dějiny židovského národa |
| 2003 |  Napoleon |
| 1998 | Zrození moderní doby: Devatenácté století |
Paul Johnson hľadá bezchybný ideál „učiteľa ľudstva“ – intelektuála, a paradoxne k podopreniu svojho výrazne jednostranného a sentimentálneho pohľadu plného rôznych odtieňov viac, či menej maskovanej závisti zostavuje a čitateľovi predkladá „vhodných“ ašpirantov, aby sa ich spýtal na to, či žili, čo kázali (acta, non verba!) V zozname rozhodne nenájdete „tých dobrých“ intelektuálov 20. storočia – Viktor Frankl, Albert Schweitzer, Carl Sagan etc., pretože nespĺňajú kritéria výberu, kritéria vhodnosti. Pomerne rýchlo čitateľ pochopí, že Johnson nič nehľadá, a dielo je sterilným pokusom o analýzu odvrátenej stránky osobnosti Roussea, Tolstoja, Russella, Sartreho, Marxa, Orwella a ďalších. Johnson prichádza do situácie, ktorú poznáme z Nového Zákona, avšak s tým rozdielom, že on kameň zo zeme zodvihol a do egoistického pokrytca plnou silou vrhol, pritom už otázky, ktoré si autor kladie našepkávajú čitateľovi, že milosť sa udeľovať nebude. Majú intelektuáli morálne právo radiť ľudstvu, ako sa má správať? (To človek vyhľadáva a potrebuje intelektuála. Hľadá uňho radu, múdrosť, prehľad – čokoľvek, čo mu môže zlepšiť život. Takýchto pozvaní smerom k ľuďom pribúda a intelektuál po čase nájde samého seba v pozícií verejného radcu). Preverujú svoje dôkazy? Aká veľká je ich úcta k pravde? Ako uplatňujú verejne vyhlásené zásady v súkromí? Sú oddaní priateľom? Od iracionálnych a nelogických smerujú do intimity a to je dlhá cesta, na ktorej možno postrehnúť a objaviť skutočne všeličo. Kto by vlastne obstál?
Napriek nevhodnosti označiť jednotlivé kapitoly aspoň ako biograficky zaujímavé - spĺňajú určitú životnú postupnosť, ktorú autor u jednotlivých intelektuálov sleduje - sú prílišne deformované autorov potrebou, ambíciou, zámerom? zdôrazniť vnútornú skazenosť, ktorá sa tak drzo skrývala pod vonkajším pozlátkom. Prínos Johnsonovej úvahy nad touto „bandou“ amoralistov vidím v celkom presnom a objektívnom zachytení akýchsi opakujúcich sa atribútov skutočného intelektuála. Autor v každej kapitole (zväčša v úvode) kúsok z neho odhaľuje:
- verí, že je obdarený nadaním a pochopením pre to, ako zvýšiť blaženosť ľudstva
- oceňuje sám seba podľa toho, čo si o ňom myslia ostatní a teda sa snaží zapôsobiť peniazmi, silou, chytrosťou a morálnou nadradenosťou
- vládne uňho sterilizujúci diktát rozumu
- je určený pre obecenstvo, nie pre nudnú, bez povšimnutia prebiehajúcu rutinu každodenného života
- väčšina sú ohromní sebci
V tomto ohľade knihu odporúčam.