Hippolytos a jiné tragédie přehled
Eurípidés ze Salamíny
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57697/hippolytos-a-jine-tragedie-57697.jpg
4
15
15
další svazek z díla slavného athénského dramatika 5. stol. př. n. l. přináší tragédie Hippolytos, Ífigeneia v Tauridě, Foiníčanky, Prosebnice, Helena a Rhésos. Děj Eurípidových tragédií čerpá tradičně z řecké mytologie, v jejím zpracování však autor projevuje značnou originalitu. Často si vybírá méně známé verze bájí, jako např. v tragédii Helena, jindy do známých bájí vkládá nové podstatné rysy. V dějovém rámci mytických příběhů zpravidla řeší aktuální společenské problémy své doby a vznešení hrdinové antických bájí se v jeho pojetím mění v prosté smrtelníky s jejich city, utrpením a vášněmi. Eurípidés, básník lidského jnitra, je představuje v kritických životních situacích a sugestivně vystihuje jejich složité psychické stavy... ... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Hippolytos a jiné tragédie. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Hippolytos a jiné tragédie v seznamech
| v Přečtených | 21x |
| v Doporučených | 3x |
| v Knihotéce | 21x |
| v Chystám se číst | 7x |
| v Chci si koupit | 9x |
| v dalších seznamech | 2x |
Autorovy další knížky
| 2010 |  Médeia |
| 1978 |  Trójanky a jiné tragédie |
| 1976 | Řecká dramata |
| 1988 | Héraklés a jiné tragédie |
| 2009 | Ifigenie v Aulidě |
(SPOILER) Svazek obsahuje šest Eurípidových her, přičemž ta poslední není pokládána za jeho dílo. Úroveň dramat kolísá, ale četba je vždy fascinující.
- Hippolytos - drama konfrontace asexuála Hyppolyta a jeho nevlastní matky Faidry, která se do něj vášnivě zamiluje a je odmítnuta, přechází v závěru v tragické extempore Théseovo. Tohle je tragédie v pravém i přeneseném významu slova, silná a inspirativní.
- Ífigeneia v Tauridě - sám mýtus není moc dobrý, a tak ani drama nemůže s danou látkou mnoho učinit. Setkání sourozenců (sestra je kněžka, která má bratra přinést v oběť bohyni) je působivé. Sama postava Ífigeneiy je plná rozporů, mnohem živěji působí Orestes.
- Foiníčanky - vracíme se do Théb a znovu prožíváme drama Polyneika, Eteokla a Antigony. Marná snaha Iokastina zachránit, co se dá, budí soucit. Zde dojímá i Kreonova bolest nad sebeobětí syna Menoikeua.
- Prosebnice - drama plné politických úvah, v nichž je konfrontována demokracie (reprezentována Théseem) s autokracií (zastupuje ji thébský hlasatel). Dojemná je postava Kapaneovy vdovy Euadné. Drama dějově navazuje na Aischylovo drama Sedm proti Thébám a Sofoklovu Antigonu.
- Helena - velké překvapení - Helena jako ctnostná manželka, která je sedmnáct let ukryta u krále Prótea na ostrově Faru, zatímco v Tróji s Paridem je pouhý přízrak. Meneláos po desetileté válce a sedmiletém bloudění po mořích konečně přistává u egyptských břehů a setkává se s Helenou. To je vrcholný moment tragédie, v níž věrnost a láska manželská vítězí nad chtivostí a intrikami. Působivá je scéna setkání posla s Theoklymenem, kdy otrok usměrňuje svého pána ve jménu spravedlnosti.
Theoklymenos: Ty přece nesmíš věc mou soudit.
Posel: Když však lepší důvod mám?
Theoklymenos: Já jsem vládce, ne poddaný!
Posel: Zbožně jednat máš, ne páchat bezpráví!
Jako Deus ex machina se zjevují Dioskúrové, což je první případ, kdy se tito dva Helenini bratři objevují na scéně.
- Rhésos - nejspíš není od Eurípida, ale od neznámého autora ze 4. století. Napovídala by tomu i špatná stavba dramatu, v němž zvrat přichází se zjevením Athény. Ta vystupuje jako nemorální bytost, jejímž prostřednictvím Řekové zabijí Rhésa. Athénino převtělení do podoby Afrodity a oklamání Alexandra je už vrchol. Jednak vrhá na Athénu opravdu zlé světlo, avšak především narušuje stavbu dramatu. U Eurípida si musí poradit lidé sami a bohové většinou jen potvrdí (pakliže vůbec) skutečnost, jež nastala. Nikdy děj nepřevracejí, jak to je v tomto dramatu. Autor se nechává inspirovat Homérem, u něhož bohové jednají podobně svévolně.