Filosofská historie přehled

dnes

Knihu jsem již kdysi dávno četla a tenkrát se mi - pokud si dobře vzpomínám - moc líbila. Nyní jsem si ji tedy chtěla zopakovat, ale zjistila jsem, že už to nebylo to "pravé ořechové". A že to tedy asi bude věkem ;-).
O co v příběhu půjde, opravdu hodně podrobně prozrazuje anotace, až by možná mohl vzniknout dojem, že knihu již snad ani není potřeba číst. No ale to by byla zase velká škoda, protože osudy studentů filosofie v Litomyšli v letech 1847 až 1848 rozhodně zajímavé jsou. A ne všechny skončí šťastně, jak už to tak v životě bývá... Knihu tedy hodnotím poctivými čtyřmi hvězdičkami a mimo jiné oceňuji současně i autorův krásný jazyk, který je sice už na dnešní dobu docela zastaralý, ale stále ještě malebný a libozvučný.

Super čtení do dějepisu! Živé zachycení společnosti kolem revolučního roku, ale samotný příběh je prostinký a uvzdychaný.
O Vánocích jsme byli v litomyšlském muzeu - bývalém piaristickém gymnáziu, kde měli své posluchárny i páni filosofové a kde Jirásek později nastoupil na své první učitelské místo. Bylo milé na tohle při čtení myslet, i na to, že knížku sepsal jako šestadvacetiletý. To mládí je v ní docela znát.
(Muzeum v Litomyšli můžu vřele doporučit dospělým i dětem, například jsem se tam převlékla za Magdalénu Dobromilu Rettigovou, o níž je v knížce také řeč.)