Doktor Živago přehled

25.02.2024

V Rusku vždy platilo. Vot ničevo, nas mnogo. Lidský život neznamenal nic. A platí to dodnes. Přesto si Pasternak dovolil zaplétat a pak zas rozplétat osudy jedinců uprostřed velké revoluce.
- Každý se rodí Faustem, aby všechno obsáhl, všechno zakusil, všechno vyjádřil, - píše ve svém románu. Jeho román by nevznikl bez pomoci Lary, tedy ve skutečnosti Olgy, která za to doplatila gulagem. Kniha má mnoho silných momentů, láska k Laře je jedním z nich, protože ne každý se přizná k lásce ke dvěma ženám zároveň. Přesto ji Živago nakonec ztratí Oplakávání Lary patří k nejlepším momentům knihy:

Živago pláče pro Laru

Vložím tvé rysy na papír tak, jak se po strašné bouři
která zpřevrací moře až do dna
ukládají na písek stopy nejsilnější vlny
která se dovalila ze všech nejdál.
V lomené klikaté čáře vyvrhuje moře
pemzu, korek, mušle, chaluhy - to,
co mohlo vynést ze dna.
To je do nekonečna se táhnoucí pobřežní hranice toho
nejvyššího příboje. A tak
připoutala bouře života tebe ke mně,
pýcho moje.

Ohromně výstižné. Koneckonců nesmíme zapomínat, že Pasternak byl skvělý básník. O Pasternakově lásce k Laře dokonce existuje samostatná kniha

Doktor Živago tady má řadu skvělých hodnocení, netřeba je opakovat. Je to jedna z velmi silných knih.

Připomenu jen Pasternakovo krédo spolu s faktem, že věděl, co bude následovat, když román publikuje: --- Lidská podstata lidstva si stále důrazněji vymáhá souzvuk mezi dějinami a tepem každého jednotlivého srdce. Stále důrazněji dáváme za pravdu myšlence, že není nic lidské, co je nad člověkem, dokonce mimo něho a tím spíš proti němu.

Kulisy se změnily, bohužel toto krédo není v Rusku stále naplňováno...

16.01.2024

Jak jen jsem se k tomuto dílu mohl dostat až skoro v padesátce? Podle mne je to zásadní román 20. století, který dokázal na životě malé skupiny lidí zachytit ruské reálie lépe než kdejaký historik. Román jsem naposlouchal v úžasné interpretaci Martina Preisse, zpočátku s příliš zbrklým tempem, které jsem v záplavě všech těch jmen nestíhal, ale které záhy zvolnilo. Ta zoufalost lidí zmítaných dějinami, lidí různých charakterů, národa trpícího vnitřními zmatky, válkami, posléze zadupávajícího cokoliv progresivního a vymykajícího se, to vše na pozadí hlubokých citů a nezměrné přírody jako němého nedotčeného svědka všech hrůz a zmatku. Země, ta stěží jedoucí tramvaj, ze které je ale těžké vystoupit. Román protkaný myšlenkami a úvahami, metaforami. O tomto díle bylo napsáno mnohé a zajisté lépe, než jsem schopen vyjádřit sám. Velká poklona Borisi Pasternakovi, byl to skutečný hrdina, a je symptomatické a pro Rusko dodnes typické, jak s tímto velikánem slova jeho spolusoudruzi naložili. Uznání Janu Zábranovi, který dílo přeložil, aniž by dohlédl, zda vůbec někdy vyjde.