Dětství a mládí Boženy Němcové přehled

26.04.2013

Na tuto knihu jsem se velice těšila, protože autor zde navázal na všechny do roku 1996 vydané práce, které se zabývaly tajemstvím narození a původu Boženy Němcové. Jenže ouha. Během čtení jsem narazila na tolik věcí, které se mi protivily, že jsem nemohla jinak, než dát pouhé dvě hvězdičky.
Zaprvé - už tón, jakým knihu píše, mi trhal uši a kazil potěchu ze čtení. Josef Polák se tu staví do kritika všech a všeho, jako by jen on sám všechno viděl a znal nejlépe. Zdá se mi tu velice arogantní a samolibý a to je věc, kterou prostě nemůžu vystát - povyšování se nad ostatní a extrémně útočná kritika jsou věci, které podle mě do vědy nepatří.
Další věcí jsou citace. Má je v neoblibě, a to celkem znevažuje jeho tvrzení. Přitom, jak sám tvrdí, by se měl klást důraz na fakta. Je pěkné, že on je má v hlavě, ale já bych je ráda viděla na tom papíře řádně ocitovaná.
Když nakonec přeci jen cituje, pravděpodobně se mu stává, že vytrhuje citace z kontextu, což jsem zpozorovala, když citoval Miroslava Ivanova, kterého jsem četla, takže jsem si nemohla nevšimnout, že Polákovi se podařilo poněkud překroutit jednu citaci tak, že to vypadá, že za uvedenou hypotézou si Ivanov stojí, popřípadě ji alespoň zvažuje. Což ovšem není pravda, neboť Ivanov ji zpochybnil, když nenalezl žádné důkazy, které by její pravdivost potvrdily. (Jedná se o údajně zaplacenou velkou sumu peněz za utajení milostného života Kateřiny Vilemíny Zaháňské - strana 89.)
Jak se také zdá, z četných nepřeložených německých citací, Josef Polák předpokládá, že všichni, kdo budou číst jeho knihu, umí německy. K tomu mohu říci jediné - já jsem jedna z těch, co německy neumí, a tudíž mi účel mnoha citací jaksi unikl.
Uvedla jsem, že Josef Polák obecně moc rád citace nemá, musím se částečně opravit, jeden druh citace rád má. Jedná se o citace obrazů, které našel v různých knihách a jiných materiálech či ústavech. To je sice hezké, ale myslím si, že kdyby nahradil mnoho obrázků z Ratibořického údolí obrázky obrazů, které někdy podrobně hodnotí, mělo by to větší logiku. A pokud se nechtěl vzdát všeobecně známých obrázků z Ratibořic, mohl přidat jednu obrazovou přílohu navíc, však by se nic nestalo.
A v neposlední řadě jsem v knize našla mnoho překlepů a poznámkový aparát opravdu nemá cenu číst - jak se totiž v páté kapitole mohlo vzít 22 poznámek, když jich tam je jen 11, to skutečně nevím. Navíc je vidět, že ani jinde, kde počet poznámek odpovídá, uvedené zdroje nesedí.
Možná nám Josef Polák předkládá skutečnou pravdu, ale způsob, jakým ji podal, se mi ani trochu nelíbí.