Deníky přehled

11.09.2021

„Vyhni se studiím, jejichž smysl umírá s tím, kdo je vykonal.“
(Jestli se stanu akademikem, pověsím si to nad pracovní stůl.)

Zvláštní, nahlédnout do Leonardových různorodých a často překvapivých myšlenek; zjistit, co se mu honilo hlavou. Odpovídá si třeba na otázky, proč je moře slané a proč se hory zdají modré; zkoumá, jestli fosilie ryb a lastury, které nachází v horách, mohla tak vysoko zanést biblická Potopa; tráví svoje večery pitvami mrtvol stažených z kůže a jejich zakreslováním; pozoruje hvězdy při svíčce, aby mohl studovat optické jevy... Kromě toho se zapojuje do dobových polemik, která z uměn je nejušlechtilejší: „Ó básníku […], nazýváš-li malířství němou poesií, může malíř nazvat poesii slepým malováním.“ Ukazuje se jako milovník zvířat a laskavý člověk, ale zároveň zarytý samotář oddaný umění, vědám, studiím. Provádí triky s čísly (zkoušela jsem je, vážně vycházejí :)), píše bajky, řeší, jak dýchat pod vodou, ba dokonce vytváří i něco na způsob cestopisných črt:

(o Kypru) „ [...] Je zde bezpočet bárek, některé ztroskotané a napůl pokryté pískem, jiným trčí záď či příď, tu je kýl a tam žebroví. Zdá se, jako by měl nastat soudný den a všechny ztroskotané lodě by měly být vzkříšeny, tolik jich pokrývá celé severní pobřeží […].“ (Vzkříšení vraků – fascinujícně výstřední.)

„Deníky“ by se měly jmenovat spíš „poznámkové sešity“, protože právě to je žánr, který Leonardo psal. Název, který nakladatelství zvolilo, trochu zavádí. Navíc je vydání od ČS samozřejmě jen výbor z Leonardova celoživotního díla (třeba kompletní anglické vydání má 600 stran), takže čtenář musí spoléhat na to, že pořadatelé nevynechali nic obzvlášť zajímavého. (A oni vynechali. Marně jsem se těšila na zápis o tom, jak malý Leonardo v dětství zachránil život krtkovi.) To je ale v zásadě subjektivní problém, který mám s výbory. Mnohem horší je fakt, že paní D. Vránová překládala Leonarda nikoli z originálu, ale přes angličtinu (ach bože, kam se to česká knižní kultura dostala?) a že zřejmě není schopná použít vlastní jména osob a míst, aniž by je zkomolila nebo alespoň špatně vyskloňovala. O gramatice a interpunkci nemluvě. Jak jsem zjistila později, Leonarda přeložil i Jaroslav Pokorný (pod názvem „Nápady“), takže pokud někdo váhá, po kterém vydání sáhnout, tohle nedoporučuji, zato J. Pokorný je sázka na jistotu.