Dejiny písané Rímom přehled
Vojtech Zamarovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/226266/bmid_dejiny-pisane-rimom-p3c-226266.jpg
5
209
209
"... Bolo to v Ríme jedného júlového podvečera 1965. Sedel som na Kapitole a hľadel na onen velkolepý park zrúcanín, ktorý sa volá Forum Romanum. Predo mnou sa dvíhali do modrého neba stĺpy Saturnovho chrámu, za nimi svietil mramor chrámu Dioskúrov, od zelene Farnesských záhrad sa odrážal Titov oblúk, obzor uzavierala poslednými lúčmi ožiarená masa Kolosea. Čas sa mi vracal o stáročia a tisícročia nazad, z trosiek vystupovali stavby v pôvodnej nádhere, mysľou mi prechádzali stokrát zodpovedané a napriek tomu vždy vzrušujúce otázky. Ako to, že Rím sa stal z malej roľníckej osady vládcom svetovej ríše? Ako túto ríšu vytvoril, ako ju spravoval, ako táto ríša zanikla? Ako žil v dňoch svojej slávy, aký bol rub tejto slávy? Ako vytvoril civilizáciu a kultúru, bez ktorej si ďalší vývin Európy nevieme predstaviť? Naraz mi zišlo na um, že toto všetko by mohlo zaujímať veľmi mnoho ľudí. Najmä mladých. Tak som sa to pokúsil napísať. “ Toto hovorí Vojtech Zamarovský na margo svojej knihy, ktorá nás vedie do antického Ríma. Podáva v nej dramatický príbeh jeho dejín, ktorých javisko sa rozšírilo z niekoľkých hektárov medzi siedmimi pahorkami nad Tiberom na takmer päť miliónov štvorcových kilometrov. Sleduje ho po dobu vyše tisíc rokov: od čias mýtov a prvých archeologických nálezov cez obdobie kráľovstva, republiky a cisárstva až po pád rímskej ríše. Rovnaký záujem venuje dejinám politickým, vojenským, hospodárskym, spoločenským; zvýšený, ako to zodpovedá ich významu, dejinám rímskej civilizácie a kultúry. Drží sa faktov, zistených a preverených vedou a vybraných tak, ako sú dôležité pre pozorovateľa z druhej polovice dvadsiateho storočia. Sústreďuje na minimálnom priestore maximum informácií, ale ponecháva dosť miesta pre myšlienky a vlastné názory čitateľa. Úloha, na ktorú sa autor podujal, bola neobyčajne náročná: už pre drvivú masu materiálu. Látku spracoval nielen ako historik, ktorý zostúpil do hĺbky rímskych dejín cez hory kníh, ale aj ako znalec dnešnej tváre krajín, kde sa odohrávali dejiny písané Rímom. Je málo významných rímskych pamiatok od Atlantiku po mezopotámske púšte a od Dunaja po Níl, ktoré nenavštívil; v Taliansku je rovnako doma ako v rodnom Trenčíne, kde nápis na hradnej skale dodnes pripomína, že tam bol tábor rímskych legionárov. Okrem dejín Ríma a rímskej ríše podáva vo svojej knihe aj názory na tieto dejiny: od najstarších autorov až po súčasných. Zamarovského kniha o dejinách antického Ríma, prvá tohto druhu v našej literatúre, zaujme nielen svojím obsahom a dramatickým dejom, ale aj sviežim štýlom, kultivovaným podaním a myšlienkovou aktuálnosťou. Vychádza teraz v druhom slovenskom vydaní (v ČSSR piatom) a je doplnená novými čiernobielymi a farebnými fotografiami.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dejiny písané Rímom. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (35)
Perfektně napsané, čtivé a nabité informacemi. Napsal bych to i takto: Pokud u Římské říši nic nevíte a začnete číst tuto knihu, tak se nesmírně pobavíte a poučíte, kniha Vás sama donutí si ji přečíst několikrát a za několik týdnů máte nadstandardní vědomosti o stěžejní části starověkých dějin. Nedovedu si představit zábavnější formu získávání informací než je četba této knihy. Je to skutečná "škola hrou - schola ludus". A to, že to je psáno s občasným jakoby nadhledem komunistické ideologie - to je dáno obdobím kdy kniha vznikla a o to je to obdivuhodnější, že současnému čtenáři nedělá problém si tuto dobovou "úlitbu bohům" velmi snadno odmyslet.
Svoji cestu dějinami starověku jsem začal civilizacemi středomoří od Jana Buriana. Ty pro mě byly trochu těžší na čtení. Jsou hodně faktografické a k dokonalé čtivosti jim za mě chybí to, co nechybí panu Zamarovskému. Jehož Dějiny Psané Římem jsem našel náhodou v dědečkově knihovně. V ten moment jsem netušil, jaký klenot jsem našel. Jako laik mohu říci jen toto. Kniha obsahuje hodně faktů, dat, ale zároveň je podává takovou formou že člověk, nadšen, téměř hltá každou další stranu. Komentáře a vyjádření autora, někdy vtipná, někdy ironická, někdy jaksi výchovná nabádající nás ke zdrženlivosti v hodnocení historických postav a jejich činů, vždy sedí, jsou vhodně umístěna (za mě) a dávají knize velmi příjemný, čtivý a poutavý ráz. Mohu doporučit všem kdo se zajímají o Řím a jeho říši. Ať již hledají fakta, nebo chtějí "nacítit," jaký Řím a Římané byli.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dejiny písané Rímom v seznamech
| v Právě čtených | 10x |
| v Přečtených | 313x |
| ve Čtenářské výzvě | 19x |
| v Doporučených | 31x |
| v Knihotéce | 285x |
| v Chystám se číst | 74x |
| v Chci si koupit | 21x |
| v dalších seznamech | 7x |
Štítky knihy
antika starověk doba římská starověký Řím Kartágo Římané
Autorovy další knížky
| 1970 |  Bohové a hrdinové antických bájí |
| 1972 | Řecký zázrak |
| 1962 | Objevení Tróje |
| 1964 | Za tajemstvím říše Chetitů |
| 1986 | Jejich veličenstva pyramidy |
Úžasná knížka, i když od jejího vydání uplynulo skoro 60 let. Je psána živě, poutavě, s humorem. Součástí dějin Říma se dozvídáme též o tom, jak se vlastně šířilo křesťanství a proč během pár let se z pronásledovaného náboženství stalo náboženství státní a protežované.
Samozřejmě občasné úlitby marxistickým bohům se vyskytnou, ale to čtenář snadno odfiltruje.
Přepíši zde jeden odstavec ze str. 134:
„Se všemi galskými kmeny měli Římané někdy co dělat; nejdříve s těmi, které obsadily území na italské straně Alp. Krátce po dobytí Vejí Římany posunul se ozbrojený předvoj těchto kmenů do Pádské nížiny a namířil si to zhruba po linii dnešní autrostrády od Parmy přes Modenu k Bologni; tam se potom stočil prudce na jih a roku 391 př. n. l. stále před hradbami velkého etruského města Klusia, dnešního Chiusi. Dovedeme si představit, jak museli být obyvatelé Klusia vyděšeni, když se obrátili o pomoc k přemožitelům sesterských Vejí; Římané jim ji velkoryse slíbili. Na důkaz, že to myslí vážně, vypravili ke Galům poselství, ačkoli vzhledem k situaci by bylo účinnější vypravit proti nim vojsko. Galští náčelníci nechápali, co jim vážení otcové Říma vykládají o nějakých mezinárodních smlouvách a proč se vůbec do toho pletou; při svém smyslu pro humor jim řekli něco takového, že Římané se neudrželi a vytáhli meče. Došlo k potyčce, při které jeden z členů poselství probodl galského náčelníka; tím se ovšem zase cítili dotčeni Galové. Zachovali se však velmi nebarbarsky: vyslali do Říma posly a požádali o vydání viníka. Římané je odmítli, a tak galský vůdce Brennus přerušil obléhání Klusia, seřadil svých 70 000 mužů a rychlým pochodem zamířil k jejich městu. Římané byli natolik překvapeni, že stačili proti nim vypravit jen nevelké a narychlo sestavené vojsko. V bitvě u řeky Alia, nedaleko jejího ústí do Tiberu, byli pak na hlavu poraženi. Kdo z nich nepadl v boji nebo při ústupu neutonul v řece, zachránil se útěkem do Vejí. Řím zůstal bez ochrany.“