Dávné proso přehled
Jan Skácel
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/424887/bmid_davne-proso-hM3-424887.jpg
5
85
85
Jedna z vrcholných básnických sbírek proslulého moravského básníka v nové grafické úpravě.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dávné proso. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (11)
Od DĚTSTVÍ a kam až dosahuje, přes KRAJINU s hlavou obrácenou zpátky a TALISMANEM dvanácti sonetů pro starou lásku
jsem se pročetla k NEPATRNÉMU REQUIEM s bílým hranostajem s popravištěm slepic.
Nad Uspávankou jsem se ztratila.
Smutné. Melancholické. K rozjímání.
S kapkou naděje a peříčkem ptáka Fénixe.
Však já se v té hluboké pravdě nadobro utopila, rozpila...
A kde se vzala tu se vzala
stařenka smrt se přištrachala
s hliněným džbánem
plným vody
A on se napil
Popel dní
opláchl ze rtů
všechnu trýzeň
tím douškem smyl
a nenechal si vůbec nic.
Už ani žízeň
P.S.: Ale co teď s tím, pane Skácel...?
Skácelovi nemůžu jinak než za 5! Jeho poezie je vždy balzámem po duši, i když je občas smutná, vždy mi zvedne náladu.
Oceňuji jeho práci s jazykem, neologismy jsou neotřelé a vždy překvapí.
Skácela doporučuji vždy.
Související novinky (1)
Knižní novinky (8. týden)
16.02.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dávné proso v seznamech
| v Přečtených | 123x |
| ve Čtenářské výzvě | 10x |
| v Doporučených | 10x |
| v Knihotéce | 16x |
| v Chystám se číst | 16x |
| v Chci si koupit | 13x |
| v dalších seznamech | 2x |
Autorovy další knížky
| 1965 |  Smuténka |
| 1983 | Uspávanky |
| 2012 | Hodina mezi psem a vlkem |
| 2008 | Básně I |
| 2008 | Básně pro děti |
...a pomoz mi/ posbírat střepy věčně trvá čas/ a vše co stvořeno je za nás nebo z nás (Čas)
Právě čas hrál roli ve Skácelově životě, za normalizace nesměl publikovat, Dávné proso vyšlo až v roce 1981.
„Nemám ani psa,ani bych ho neuživil,“ píše Skácel v té době do deníku. Proto je v jeho básních tolik syrovosti, zemitosti, která nás vede k věcem v životě podstatným. A samozřejmě smrt. Té se nám dostane vždy, ať jsme bohatí nebo chudí. Uměl překrásně psát i o smrti, stejně jako Holan:
A zítra odejdeme do protější země/ všechny nás tetovala hlína na patách/ u cesty panáčkuje bílý hranostaj/ smrt je jen jednou jedenkrát a navždy/ Za týden před třešněmi nebo ještě dřív (Protější země)
Ale i o lásce:
Ať život sklání se či nesklání/ dny lásky jsou jak sklepy ve stráni/ lisovny s dubovými lisy (Sonet o lásce a Modrém Portugalu)
Jako dítě jsem pobýval u strýce ve Valticích, a proto volám: jak moravské!