Človek, ktorý sa smeje přehled
Victor Hugo
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349638/mid_clovek-ktory-sa-smeje-hW1-349638.png
4
283
283
Lidský příběh o muži, jemuž byl znetvořen obličej do věčného smíchu. Syn nejpřednějšího šlechtice se stane jarmareční zrůdou, aby nepřekážel královské vůli. Jeho osud chlapce zavádí do protikladných prostředí. Od kočových tlup mezi lid předměstí, mezi námořníky, pak mezi žalářní zdi a odtud mezi sloupoví královských paláců.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1968 , Tatran (Bratislava)Originální název:
ĽHomme qui rit , 1869
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Človek, ktorý sa smeje. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (53)
Budu opakovat už stokrát řečené, ale knize by rozhodně prospělo ji osekat. Msty je to vážně zbytečně zdlouhavé a té omáčky kolem nebylo třeba tolik. Jinak je to ale skvělý, smutný a lidský příběh. Jen ten konec mi dlouho neseděl.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„Tajemství je jako síť, jakmile povolí jedno oko, rozpáře se celá.“
Kniha Človek, ktorý sa smeje v seznamech
| v Právě čtených | 5x |
| v Přečtených | 426x |
| ve Čtenářské výzvě | 39x |
| v Doporučených | 35x |
| v Knihotéce | 315x |
| v Chystám se číst | 259x |
| v Chci si koupit | 48x |
| v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
Anglie zfilmováno francouzská literatura 17.-18.století únosy dětí historické romány
Autorovy další knížky
| 2014 |  Chrám Matky Boží v Paříži |
| 1928 |  Bídníci |
| 2000 | Muž, který se směje |
| 1975 | Bídníci I. |
| 1967 | Devadesát tři |
pardon [fr: par·dó] všem zapřísáhlým obhájcům romantismu.
tolik k úvodu.
Ano, nějakých 160 let nás dělí od sepsání tohoto románku. Zanedbatelně kratší časový úsek odděluje moje gymnaziální martyrium s povinným Chrámem m. b.
"Třeba jsem už k hUGOvi (taky si vždycky při vyslovení jeho jména vzpomenete na zeleninové smoothies a vice versa?) duševně a umělecky dospěl" pomyslel jsem si, se zamlženým pohledem upřeným do nekonečné dálavy, a pohazujíc si románem MKSS v ruce.
Jedna ze vzácných chvilek mojí pozornosti v hodinách literatury nastala v okamžiku popisu zápletky Muže, který se směje. Fantazie mého tehdejšího pubertálního já se při popisu uměleckých deformací obličeje probrala z letargie a tento román byl uložen do paměti.
Nastal čas tuto hodnotu vyjmout z paměťového slotu a pustit se do čtení. Bohužel, mohu konstatovat, že žádné pozitivní překvapení ani moje umělecké dospění se nekonalo. Stejně nudné, uměle vykonstruovaná záple(a)tka a jednotlivé charaktery tak, aby do sebe veškerý děj násilně zapadal. Chování, přímá řeč i motivy a city jednotlivých postav naprosto nereálné - pokud by byl Hugo průměrný minesänger, tak bych mu to vše odpustil. Jelikož bych ono dílko nečetl.
Pane Hugo, devatenácté století už není středověk!